Je to vaše největší vítězství ve fedcupové kariéře?
Asi jo. V roce 2011 to bylo taky hodně náročný zápas s Ruskou Kuzněcovovou, i když to bylo za jiného stavu. Před finále jsem si myslela, že každý zápas bude takhle vyrovnaný. Angie předvedla to nejlepší. Obě jsme si zasloužily vyhrát zápas. Byl to skvělý tenis.
Vypadalo to, že vám ten duel sebral hodně sil.
Je to tak, bylo to celou dobu úplně nadoraz, vyčerpávající. Někde jsem tu energii našla, vůbec nevím kde. Cítila jsem se těžce. Věděla jsem, že tam musím nechat všechno a nemusím to schovávat, když je to poslední zápas.
Dodala vám energii podpora z lavičky od týmu, diváci v hledišti?
Nebylo mi úplně hej, když jsem vedla ve druhém setu 3:0, a najednou to bylo 3:4. Ztuhla jsem na nohách. Křeče nebývají zvykem, byla to nová situace, zkušenost. Pak ve třetí sadě jsem věděla, že to je jenom o jeden brejk. Když se mi povedlo sebrat soupeřce servis, tak se ve mně něco zlomilo. Doufala jsem, že příležitost přijde a v závěru ta podpora týmu a diváků byla úžasná. Sílu mi dodalo, že jsem hrála za tým, za Česko i za sebe.
Jak bylo těžké se soustředit v závěru, kdy diváci křičeli při mečbolech do výměny?
Kričeli do mečbolů, jo? Ani nevím. Vím, že jsem tam dala skvělýho debla, pak už nevím, co bylo. Důležité je, že jsem to nějak zvládla. Neslyšela jsem, že by někdo řval.
Dá se srovnat euforie po letošním vítězství ve Wimbledonu s tím, co jste prožívala teď ve vyprodané O2 areně?
Euforie po vítězství byla neskutečná, užívala jsem si to víc než ten první titul. Tenhle zápas byl těžký boj, kdy jsem nehrála nejlíp. Bylo to jako na houpačce. Ale když vidíte ten tým, všichni se sesypou, holky běží, jsou tam i máma s tátou. Těžko se to porovnává, ale tohle si taky nechám v paměti a budu na to vzpomínat.
Najdete ještě vůbec nějakou energii na oslavy triumfu?
Doufám. V roce 2012 jsem to kvůli nemoci moc neslavila. Dneska musím jít s holkama. Myslím, že to bude skvělý večer.
