Jak jste prožíval jeho letošní expedici na K2?
Sledoval jsem zprávy, které byly. Držel jsem mu palce, a zatím držím pořád, ještě není hotovo. Doufám, že přijde zdravý dolů. (pozn. rozhovor vznikl před Jarošovým sestupem)
Informace sledujete na internetu, nebo jste ve spojení?
Ano, z internetu jsem to sledoval. Já mu třeba na ten satelit zavolám nebo napíšu, ale až budou dole. Teď ještě sestupují a pořád ještě není vyhráno.
Radek Jaroš
Ale všech čtrnáct osmitisícovek už vylezl. Co na to říkáte?
Že je nejlepší! Nepochyboval jsem o tom, že to takhle dopadne. Když si cíl vytkl, tak jsem věřil, že se mu to povede. I já jsem měl letos docela úspěšnou sezonu a nám se vždy dařilo ve stejných letech. Takže predikce, že by se mu to letos mohlo podařit, zafungovaly.
Kdo zjistil fakt o výsledcích?
Radek to vysledoval. Já jsem se tím tak nezabýval, ale „tonoucí se stébla chytá“. Takže řeší všechny možnosti, které vedou k úspěchu.
Sám jste si lezení též vyzkoušel, spolu s Radkem Jarošem jste vylezl horu Čo Oju. K čemu byste přirovnal lezení do osmitisícovek?
K lezení na osmitisícovky. Ne, to se nedá srovnávat s jiným sportem. Je to něco úplně jiného.
Lezl jste i jinde než na Čo Oju?
Byl jsem v Peru, dvakrát nebo třikrát v Himálaji, pak v Alpách a vylezl jsem tedy tu jednu osmitisícovku. Teď mám velkou touhu se do hor ještě vrátit.
Na osmitisícovku?
Asi zřejmě ano. Ale uvidím, jak se to vyvine. Když jsem lezl, tak jsem byl svobodný, bezdětný. Teď, když mám děti, musím kalkulovat a řešit riziko z trochu jiného pohledu. Ale rád bych se tam vrátil.
S Radkem Jarošem, nebo myslíte, že už se nebude chtít vracet?
Myslím, že s Radkem. Nemyslím si, že by Radek tím, že vylezl všech čtrnáct osmitisícovek, přestal jezdit do hor. Bude jezdit do hor pořád. Jezdí tam celý život a určitě kvůli tomuto milníku nebude sedět doma na gauči.
