"Nervozita vládne pelotonu," posteskl si ředitel tratí Jean-François Pescheux. O cenných dresech pro lídry jednotlivých soutěží rozhodují vteřiny: Hushovd ten žlutý držel s nejtěsnějším možným náskokem, zelený pro spurtery si Gilbert s Rojasem přehodili už pětkrát, podobná rošáda probíhá v boji o vrchařské puntíky.
"Kdyby to byly minuty, závodníci by se takhle nechovali," věří Pescheux.
Úvodních devět dní peloton řádně proselo. Cíle se nedočkají Wiggins, Van den Broeck, Vinokurov, Brajkovič, všichni kapitáni svých týmů. "Už nám taky pomalu docházejí náhradní dresy," hlásil potlučený Američan Horner z Radioshacku. Jeho tým smůla postihla snad nejvíc, i Horner nakonec v 8. etapě skončil.
TOUR PLNÁ KARAMBOLŮ |
V závodě už nepokračuje celkem 18 cyklistů, nejvíce jich skončilo v nedělním pekle ve Francouzském středohoří.
"Je to trošku nervóznější ročník," poznamenal René Andrle, účastník Tour 2003. "Sport se vyrovnává, každý cítí šanci na vítězství, proto se tlačí dopředu, riskuje na hraně."
"Ještě kdyby se padalo v závěrech etap, tak by to bylo pochopitelné," přidal se Tomáš Konečný, který si rok před Andrlem dojel pro 65. místo. "Dřív se díky bonifikacím za umístění v cíli mohl měnit žlutý dres obden, jenže letos žádné plusové vteřiny v cíli nejsou."
Svoji roli v cyklistickém masakru hrálo i počasí. Nejdřív dul vítr od kanálu La Manche, který v páté etapě poslal k zemi favority včetně Kreuzigera, ve Francouzském středohoří zase zapršelo a pak praskaly kosti hvězd. Jatka, je slyšet ze všech stran.
"Je to dáno tím, že na cyklisty se vyvíjí stále větší tlak ve smyslu: Existuje jenom Tour a nic jiného," vidí Konečný příčinu karambolů. "Tak to má třeba Van den Broeck, celý rok o něm není slyšet, připravuje se na červenec. Pak spadne a je konec. Závodníci by ale měli pochopit, že existují i jiné závody."
Jako reakce na spoušť v pelotonu už se objevily návrhy, jak Tour "vyléčit". Zredukujte velikost pole, navrhují pořadatelům. Třeba tak, že by se snížil počet závodníků jednotlivých týmů z devíti na osm.
"Nesmysl! Jestli si někdo myslí, že když bude v pelotonu o dvacet lidí míň a pak se padat nebude, asi nikdy nejezdil na kole," odmítá Konečný. "Padat se bude, i když pojede v pelotonu třicet lidí."
"Ale kdo se riziku chce vyhnout, vždycky může sáhnout na brzdy," radí Andrle. "Je to stejné jako v hokeji - buď si pojedete k mantinelu pro puk s rizikem, že vás někdo srazí, nebo počkáte uprostřed hřiště. Aby se nepadalo, muselo by se jezdit po dálnicích, nebo by v balíku muselo být jen pár kluků..."