Jak cenný předmět doma má, se čtyřiašedesátiletý muž dozvěděl, až když Okresní soud v Karlových Varech nedávno vydražil podobnou pochodeň za půl milionu korun. Skvost z antikora, vyrobený Kruppovými závody v německém Essenu, má důchodce v mezi památečními medailemi, plaketami, odznaky a ostatními věcmi po otci.
"Pochodeň si pravděpodobně nechám. Ale jsem důchodce a můj syn o ni nějaký výrazný zájem nemá. Už dříve mi říkal: Tati, co já s tím budu dělat. Nechal ji tedy v knihovně a je možné, že by ji později třeba i vyhodil," uvedl Jiří Karban.
Pochodeň má podle něj na plášti stejné nápisy jako ta dražená ve Varech. "Dole je navíc štítek s nápisem: Běžci Sokola Kobylisy Bohumil Karban a Jan Škoda," upřesnil muž, který bydlí v bytě po svém otci, takže výstavku se sportovními skvosty jen nechal na jejím místě.
Olympijský oheň v roce 1936 v cíli cesty, na stadionu v Berlíně.
Otec přímo na olympiádě v Berlíně nebyl. Jen o běhu přes Prahu synovi říkal. "Vyprávěl mi o tom už kdysi. V kterém úseku, to bohužel nevím. Pochodeň dostal po běhu pravděpodobně jako dar," pokračoval muž.
Pochodeň vítaná i zatracovaná
Běžci podle soudního vykonavatele Martina Hájka pochodeň nesli z řecké Olympie přes Atény, Bulharsko, Budapešť, mimo jiné přes Vídeň až do Československa. Přes Prahu do Litoměřic a dále.
HITLEROVA POCHODEŇ Na 27centimetrové rukojeti pochodně byl knot napuštěný hořlavou látkou, který vydržel hořet asi deset minut. Neslo ji 3 331 běžců, kteří s ní urazili 3 187 kilometrů z řecké Olympie přes Bulharsko, Jugoslávii, Maďarsko, Rakousko a Československo do Berlína. Tam oheň donesl německý atlet Fritz Schilgen, kterého nacisté vybrali, protože ztělesňoval ideál árijského sportovce. |
Bohumil Karban se po válce, v roce 1946, přestěhoval do Liberce a pochodeň vzal s sebou. "Dožil se čtyřiaosmdesáti let. Jeho kamarádi ze Sokola už všichni zemřeli. O sportu vyprávěl často. Za první republiky závodil téměř ve všem. Cvičil na nářadí, dělal atletiku, hrál házenou, volejbal a podobně. Já jsem také sportoval," dodal muž.
V roce 1936 poprvé běžci donesli plamen přímo z řecké Olympie, trať měřila 3 187 kilometrů. "Jednalo se o vůbec první štafetový běh s olympijským ohněm v historii. Od té doby se takto běhá," připomněl vykonavatel Hájek. Přes české území však od té doby trasa olympijského ohně už nikdy nevedla.
Podle některých zdrojů se na cestě vystřídalo až 3 400 běžců ze sedmi zemí, mnohým z nich pochodeň zůstala na památku. Ta vydražená v Karlových Varech však patří mezi vzácnější, nesl ji totiž jeden z několika posledních běžců před olympijským stadionem. Přímo z Berlína ji před čtyřiasedmdesáti roky přivezl lékař tehdejší československé výpravy doktor Martan.
"Měl jsem problém pochodeň ohodnotit. Odborníci z Německa byli vzhledem k době, kdy pochodeň zapalovala oheň, zdrženliví. Cena materiálu byla asi do patnácti tisíc korun," uvedl vykonavatel Martin Hájek.
Historici odhadují, že podobných kusů může být v Česku až deset, větší část v soukromých sbírkách.
