Po největším úspěchu své kariéry chce ale pětadvacetiletý rodák z Valašského Meziříčí zůstat nohama pevně na zemi. "Pořád je co zlepšovat a na čem pracovat. Takže uvidíme. Ale je potřeba jít za úspěchem zase pěkně od začátku," řekl už s vážnou tváří.
Tomáši, nebude teď pro vás svým způsobem těžší obhajovat všechno, čeho jste už dosáhl?
To je daň za dobré výsledky a za to, že se člověku daří. Bez toho by to ani nešlo. Spíš je důležité, jak na to člověk dokáže zareagovat.
Bral bych to pozitivně. Podařilo se mi udělat větší jméno, což by se mělo projevit na kurtu. Když jsem kdysi v prvních kolech nastupoval proti Djokovičovi nebo Nadalovi, tak z nich měl člověk pocit, že vedou už 3:0. Tohle bude výhoda. Bude tam respekt.
Jak se projevuje větší vážnost, kterou teď u hráčů máte? Myslím ve chvílích, které my nevidíme.
Jako, že mě začnou zdravit i ti, kteří mě dřív nezdravili? To ne. Projevit se to může asi fakt jen na kurtu. Že ostatní budou mít respekt. Ale zároveň o to víc se budou snažit předvést.
Slyšel jste od svých blízkých často větu: Hlavně teď zůstaň na zemi?
Zatím jen jednou (smích). Ale tohle není můj případ, já se nezměním. Nebudu se chovat jinak.
Co bylo tedy vůbec první, co vám rodiče po finále řekli?
S nimi jsem se v neděli viděl po zápase skoro jako s posledními (úsměv). Opravdu mi hodně gratulovali. Tohle je nejlepší způsob, jakým jim mohu poděkovat za všechno, co pro mě udělali. Když jsem začal jako malej bouchat do balonu, veškerý volný čas věnovali mně. Spoustu věcí si člověk může koupit, ale zážitky ne.
Rafael Nadal s trofejí pro vítěze Wimbledonu, v pozadí Tomáš Berdych
Berdychův stříbrný talíř určený poraženému finalistovi
Jak dlouho jste si zápas s Nadalem po finále přehrával?
V hlavě jsme to měl. Pořád to mrzí. Že to byl i tak úspěch si začnete uvědomovat až v dalších dnech. Určitě nesedím v šatně a neraduju se z toho. I když byl Nadal nesmírně silnej, pořád se tam jisté šance daly najít. Ale než jsem šel v neděli spát, v hlavě se mi přehrával spíš celý turnaj.
Jste osmý na světě. Jak se vám zamlouvá pohled na žebříček?
Daří se mi plnit cíl, který jsme si dali. Dostat se zase do do první desítky. Další cíle mohou následovat. Osmé místo je moc hezké, budu mít díky tomu zase hlad a chuť do dalších vítězství. Pořád je ale přede mnou skoro polovina roku a tak věřím, že u osmičky to neskončí. Nechci se s tím spokojit.
Jak je na tom teď vaše zranění?
Tělo není stroj, není schopné vydržet úplně všechno. S břišním svalem jsem se potýkal delší dobu. Nejsem ale z těch, kteří by tvrdili, že jsem finále prohrál kvůli zranění. Po konzultaci s turnajovým doktorem i s fyzioterapeutem jsem se rozhodl raději na Davis Cup necestovat. Bohužel. Kdo tenisu rozumí, bude to chápat.
Co vás nyní čeká?
Zasloužené volno. Po takovém turnaji a podobných výsledcích je taky svým způsobem umění dát se zpátky do pořádku. Chci vyrazit vzhůru za dalšími vítězstvími. V plánu mám turnaj ve Washingtonu na začátku srpna. Ale i ten zůstává na zvážení. Musím si odpočinout.
Najel jste na úplně jiný zápasový styl, než na jaký jste byl zvyklý. Hrajete mnohem víc utkání v řadě. Co je z toho pro vás největší zkušenost?
Semifinále z Paříže. To byl první větší výsledek. Dalo mi to chuť zase hrát a vyhrávat. Jsem rád, že se mi to potvrdilo i ve Wimbledonu. Už jsem věděl, jak to v semifinále grandslamu chodí. Teď by bylo hezké potvrdit podobně brzy první finálovou zkušenost.
Narušilo vám to ale zaběhlý systém přípravy?
Program je takový, jak se sezona vyvíjí. Není to tak, že si v zimě řeknu: Tak takhle to bude od ledna až do konce roku. Jsem rád, že si teď můžu nějaké volno vybrat. Na druhé straně mě mrzí, že poprvé musím vynechat daviscupové utkání.
Mluvili jste s trenérem Tomášem Krupou, co konkrétně měnit v téhle situaci?
Konkrétně ne, spíš šlo o úpravu programu. Nebudeme honit každý malý turnaj. Spíš by tam měl být kvalita, abych si dokázal, že s nejlepšími můžu i za čtrnáct dnů odehrát spoustu zápasů a třeba je i vyhrávat. Jezdit na největší a nejsilnější turnaje, na kterých je možné získat co nejvíce bodů.
Dočkal jste se mnoha pochval od různých legend. Která vás nejvíce potěšila? A potkal jste se s některou z nich i po finále?
Hned po finále jsem se potkal s Johnem McEnroem, který se mnou dělal rozhovor pro televizi. On byl předtím jedním z těch, kteří kritizovali Federera za jeho slova o zranění po prohře se mnou. Mně teď popřál všechno nejlepší a řekl, že se mu to moc líbilo. Prý mi slavnou budoucnost předpovídal už dřív, takže teď je už se mnou spokojený. Konečně se prý posouvám tam, kde bych měl být. Hodně příjemné byly i gratulace od Ivana Lendla, které mi předával pan Černošek.
K závěru Wimbledonu patří i tradiční recepce. Jaká byla?
Abych řekl pravdu, tak ani nevím. Sice jsem byl pozván, ale ono je to hlavně pro vítěze. Takže jsem se omluvil s tím, že dorazím hned jak se tím vítězem stanu. Snad se to někdy povede.
