Po více než jedenácti hodinách porazil ve Wimbledonu francouzského tenistu Nicolase Mahuta 70:68 v pátém setu.
Jak jste před dohrávkou spal?
Když jsem šel z kurtu, myslel jsem, že je to sen. Takový zápas, to přece není možné, říkal jsem si. Takže jsem čekal, že se probudím. Ale abych vám odpověděl: Nespal jsem dobře, asi jen čtyři hodiny. Nicolas říkal, že on dokonce jen tři. Vzbudil jsem se ve čtyři ráno a už neusnul. To jsem ještě nezažil.
Jak jste se cítil, když se skóre pořád posouvalo?
Od stavu 25:25 jsem nemyslel už vůbec na nic. Jen jsem podával a snažil se zahrát vítězný forhend. Pořád dokola. Dneska už jsem věděl, že dohrávka nebude trvat tak dlouho. Že už přijde nějaký brejk.
Proč myslíte, že ten zápas trval tak dlouho?
Neumím si to vysvětlit. Oba jsme skvěle podávali, to je hlavní. Ale i tak si těžko představit zápas, který dojde dál než třeba 22:20. Prostě se to asi mělo stát. Svým způsobem jsem samozřejmě rád, že jsem byl u toho, i když jsem teď hrozně unavený.
nejdelší zápas historie |
Duel mezi Američanem Isnerem a Francouzem Mahutem byl jednoznačně nejdelším utkáním v historii tenisu. Začalo se hrát v úterý a po více než jedenácti hodinách skončil pátý set vítězstvím Isnera 70:68. Více o tomto unikátním zápase si můžete přečíst zde.Byl nějaký moment, když jste si řekl: Bože, ať se hraje tie-break.
Byl, včera za stavu 20:20.
A měl by se v pátém setu hrát tie-break?
Nemyslím si. Tohle už se nikdy nestane. Nikdy se tomu nic ani nepřiblíží. Pravidla bych nechal tak, jak jsou.
Ale nevypadal jste moc svěže.
Byl jsem v absolutním deliriu. Chtěl jsem hrát dál, což sám nechápu. V lepší kondici byl evidentně soupeř. Ale chtěl jsem konec, znát výsledek: vítězství, nebo porážku. Nechtěl jsem jít spát, aniž by to skončilo. Ale byla opravdu tma.
Co jste dělal hned poté, co byl zápas za stavu 59:59 přerušen?
Vypil jsem energetický koktejl. Můj trenér přišel do šatny a přinesl mi talíř těstovin, ale já nebyl schopný nic sníst. Místo toho jsem si dal studenou koupel a pak se teprve najedl. Jídlo mi přinesl Andy Roddick. Pizzu, kuře, bramborovou kaši.
Ovace pro Johna Isnera, vítěze nejdelšího zápasu tenisové historie.
Po takovém zápase, jak se tenista cítí psychicky a fyzicky?
Hlavně psychicky výborně. Ale i fyzicky - dost jsem na kondici pracoval. Nehrál jsem před Wimbledonem turnaj v Eastbourne, protože jsem se necítil dobře. Místo toho jsem trénoval. Před Wimbledonem mi trenér, věřte nebo ne, řekl: "Jsi připraven tak dobře, že můžeš hrát i deset hodin."
Dá se popsat, co vás dohnalo k vítězství?
Vůle. Někde v hlavě jsem měl, že by bylo hrozné prohrát. Po tolika hodinách. Nicolas vypadal zničeně, vůbec si nedovedu představit, jak na tom teď je. Vlastně si to ani moc nechci představovat.
Co vám teď říkají ostatní hráči?
V šatně těch reakcí bylo hodně. Plácali mě po ramenou, podávali mi ruku. Snad všichni to sledovali. Nestává se často, že bych zastínil Federera.
Máte energii na další zápas?
Mám. A myslím, že můžu vyhrát. Určitě už nebudu slavit. Půjdu na masáž a co nejdřív spát, abych byl připravený.
Můžete popsat, kolik jste toho za zápas snědl?
Měl jsem tři banány, dvanáct energetických tyčinek a třicet až čtyřicet lahví vody.
Musel jste tím zápasem hodně zhubnout. Vážil jste se včera po přerušení nebo dnes ráno?
Nevážil a řekl jsem si, že to ani neudělám. Možná až teď, když celý ten zápas skončil. Ale i když zhubnu, myslím, že pořád budu vážit ze všech tenistů nejvíc.
Kolik jste použil za zápas raket?
Myslím, že sedm. Někdy si měním rakety při každé změně míčů, někdy ob změnu míčů. Včera jsem si chtěl v jeden moment raketu vyměnit, ale už mi žádná nezbývala. Smůla.
