Sedíte s ním u piva, je pár minut po čtvrteční půlnoci a začal den, kdy slaví své 32. narozeniny. I tak po celý večer zůstane jen u jedné sklenice. A když mu u snídaně nabídnou zákusek, Martin Šonka s díky odmítne.
Ne, není to zapřísáhlý asketa. Je to muž, co si zvyká na život v sérii Red Bull Air Race. Tedy v adrenalinovém šampionátu akrobatického létání, která se v sobotu rozjíždí v Abú Zabí.
A jestliže v jiných sportech čekají zástupy dopingových komisařů, tady si před začátkem každého tréninkového i závodního dne vyberou rozhodčí duo pilotů, kterým dají dýchnout. Zvlášť když vědí, že letecká partička tak ráda chodí v hotelu do zdejšího irského pubu. "A když uvidí, že mám narozeniny, tak půjdu," tuší Šonka o půlnoci.
Striktně si tento sympaťák ze Sezimova Ústí, který je vůbec prvním Čechem v letecké formuli 1, hlídá i každé deko. A láteří: "V našem hotelu setsakramentsky dobře vaří." Váha pilotů je pravidly stanovena na 82 kilogramů. Těm lehčím se do kokpitu přidává závaží, ti silnější mají smůlu.
Kily navíc zpomalují sami sebe. "Já mám tři přes limit, což při přetížení 10G, kterých dosahujeme, je třicet kilo navíc, která letadlo nese." A tomá Šonka od začátku prosince, kdy se dozvěděl, že ho přijali do série, už jednu odtučňovací kúru za sebou. Shodil 7 kilogramů.
Je zvláštní zjistit, co všechno v Air Race ovlivňuje výsledek. Jako by nestačilo si jen sednout na pláži, podívat se na moře a sledovat, jak piloti v rychlosti 370 kilometrů v hodině kličkují mezi vzdušnými pylony. A říct, že ten nejrychlejší vyhraje. Rychlost je totiž jen jednou z proměnných.
Dál skvělý pilot potřebuje – řečeno českou optikou – mix Štěpánky Hilgertové a Aleše Valenty. Um vodní slalomářky se vám hodí, když vletíte do 20 metrů vysokých bran. Jakmile o ně křídlem škrtnete, hned prasknou a vy dostanete 6 vteřin penalizace.
"Je to taková dutá rána, která let nijak neovlivní," popisuje Šonka. V tréninku ji trefil dvakrát, v páteční kvalifikaci ani jednou. I tak měl smůlu. Z patnáctky startujících postoupilo do závodu deset nejrychlejších. Zbylých pět bude o dvě místa bojovat ještě v sobotu ráno. A Šonka, v pátek dvanáctý, bude mezi nimi. "Základem všeho je čistý let, pak mám šanci postoupit, což je můj cíl."
Ale zpět k průletu pylony. Není to nic jednoduchého jimi prosvištět bez úhony. V pátek o ně škrtla téměř třetina startujících. Jenže vyhráno nemáte, ani pokud zůstanou celé. Roli hraje i provedení. Tady přichází na řadu um akrobatického lyžaře Valenty.
Jakmile se vychýlíte z přímé osy o 10 stupňů, sudí vám přičtou dvě vteřiny k času. "Poznáte to sám v kokpitu, jestli to bylo ideální, nebo ne. Rozhodčí to kontrolují i na videu." Stejná procedura se děje i v okamžiku, kdy pilot nezvolí správnou výšku a neproletí mezi dvěma barevnými obdélníky pylonu. A nebo vás mohou vyloučit, když usoudí, že létáte nebezpečně.
Mezi sudími sedí i Čech Stano Bajzík. "Myslel jsem si, že mi bude nadržovat, ale v tréninku mi vteřiny sypal pořád," žertuje Šonka. Třeba i proto, že mu vyhasl kouř, který z letadla musí po celou dobu letu čoudit.
Po minutě a patnácti dvaceti vteřinách má závodník vše za sebou. Ve sluchátkách slyší výsledný čas i pořadí a Šonka v pátek i blahopřání k narozeninám. Pět tisíc lidí na pláži, kteří slyšeli totéž, spustilo potlesk.
Rád ve vzduchu čekám, uklidňuje mě to, říká český nováčekMáte chuť zaťukat si na čelo. Martin Šonka si ve svém hangáru postaví plechovky na zem, přimhouří oči a začne kličkovat mezi nimi. Párkrát povyskočí, přihrbí se a pak řekne: "Můžeme jít na to."
|
