Svým dětem by nikdy nedovolil skákat na motorce. Ze strachu i z obavy o jejich život. On sám přitom slovy z filmové klasiky skáče dobře. A skáče rád. Už deset let patří Petr Kuchař ke špičce světového freestyle motokrosu.
"Za těch deset let se ale taky neskutečně proměnil. Začíná být stále víc buď, anebo. Buď vám to vyjde a budete slavní, nebo si pár měsíců poležíte ve špitále," říká 37letý jezdec. I on bude dnes v pražské O2 areně jedním z gladiátorů "jdoucích na smrt".
Jste opravdu gladiátoři, kteří riskují život?
Riskujeme. Po každé akci, ze které vyjdeme bez zranění, jsme šťastní a oslavíme ji. Letos se freestylu poprvé dotkla smrt, když zemřel Jeremy Lusk. Přitom on byl jedním z nejlepších jezdců, nikdo by od něj nečekal sebemenší chybičku, a stejně se i jemu přihodila. Byl to důvod k zamyšlení, jak moc vlastně riskujeme. A mně osobně – i když jsem starší ročník – dělalo po smrti Jeremyho problém pár týdnů skákat.
Chtěl jste skončit?
To ne. Člověk se z toho otřese, freestyle jde dál a i my riskujeme pořád stejně. On ten Jeremyho pád nebyl nijak extra, každému, kdo někdy nedotočil salto vzad, se to přihodilo. Jenže pak už záleží na malinkatých detailech, jestli odejdete po svých nebo vás odvezou do nemocnice nebo jestli to, nedejbože, nepřežijete.
Třeba ve formuli 1 je stále víc bezpečnostních prvků, to u vás asi už nic moc zlepšit nejde, že?
Něco málo se posunulo. Jsou nově chrániče na krk, který třeba Jeremy neměl. Nikdo ale neví, jestli by mu pomohl. Jenže freestyle jde neskutečně dopředu, před pár lety jsme si říkali, že už se to nedá nikam posunout, ale pořád se vymýšlejí nové a nové věci. A některé z nich jsou fakt drsné.
Například když se v Praze Američan Carothers chystá skočit salto vzad na motorce Harley-Davidson, což nikdo jiný ještě nedokázal.
Modleme se, ať mu to vyjde. Protože když se jen něco malinko nezdaří, bude to prů... Ale věřím mu, je svědomitý v tréninku, je to pro něj další velká výzva. Ovšem přiznávám: je to na hraně.
I proto, že ten skok zatím trénuje jen do jámy s molitanem a na hlínu dopadne poprvé až naostro?
Skočit s harleyem, který váží 270 kilo, což je skoro třikrát víc než normální motorka, na hlínu, tak na to může být jen jeden pokus. Ale tady v Praze toho bude víc, je to nabušená akce, a když všechno vyjde, bude to absolutní bomba.
Ta akce vznikla právě kvůli vám. Před deseti lety vám totiž pořadatel Marek Rejman slíbil, že když se naučíte skákat, on sem přiveze ty nejlepší freestylisty. Napadlo by člověka tehdy, co všechno bude na motorce možné udělat?
Absolutně ne. Vždyť v roce 2000 začaly první pokusy o salto vzad a všichni jsme si říkali, že je to absolutní blbost. Já mám navíc sešroubovanou páteř, tvrdil jsem, že do toho nikdy nepůjdu. Jenže po roce se už backflip točil běžně a já si začal říkat: Hm, možná bude potřeba a přemýšlel jsem, jak ho budu trénovat. Dneska je to absolutní nutnost a lidi vám za něj skoro ani nezatleskají.
Jaký vlastně byl freestylový pravěk?
Ten nejkrásnější! Bylo nás pár na světě, když jsme někam přijeli, tak na nás koukali jako na bytosti z jiného světa. Dodnes je to skvělá zábava, ale některé soutěže jsou už hodně vyhrocené a nebezpečné.
I proto byste dětem skoky na motorce zakázal?
Určitě. Za deset let, až budou mít na freestyle věk, tak si nedokážu představit, kde ten sport bude. Bude to jiný level. Už dneska, když někdo začne, tak musí do roka umět salta vzad. Vím, kolik je to práce, bolesti a pádů, než se ho naučíte. Freestyle jde zcela mimo mé chápání. Třeba na X-games jsme už viděli dlouhý, 23metrový frontflip (salto dopředu). To jsou strašné věci.
