"Co mohu udělat?" ptal se cyklista. "Já jsem přece na Tour de France."
"Vyhraj zítřejší, třináctou etapu, lidi u nás doma budou šťastnější," odvětil De Gasperi.
Bartali se nerozmýšlel: "Udělám víc. Vyhraju celý závod."
Tour de France 2009
|
Jak snadno se ta věta dá vyslovit! Ovšem 34letý rodák z Toskánska ji v roce 1948 dokázal splnit. V následujících dnech předvedl nadpozemský výkon. Hnán snad i Bohem, ve kterého tolik věřil, naprosto zničil všechny protivníky.
Vyhrál tři následující etapy, dostal se do vedení a s ohromujícím náskokem 26 minut na druhého dojel do cíle v Paříži.
Itálie jásala. Jako by zapomněla na problémy, které způsobil pár dní předtím atentát na lídra italských komunistů Palmira Togliattiho. Jeho stoupenci byli rozlícení, obsadili fabriky, rozhlas i rádio. K průšvihu bylo blízko. Naštěstí Togliatti přežil.
A pak zasáhl Bartali. Italům vlil do duší pocit hrdosti a štěstí. Lidé zapomínali na rozdílné politické názory, víru i třídní příslušnost. Všichni velebili svého Gina.
"Říct, že občanskou válku odvrátilo vítězství Bartaliho, je přehnané. Ale je neoddiskutovatelné, že jeho triumf uklidnil napětí v zemi," přiznal pozdější italský premiér Giulio Andreotti.
Cyklista Bartali měl tu moc. Za druhé světové války byl celebritou, činil se v nacistickém odporu. Využíval nesmírné popularity a převážel důležité protifašistické zprávy. Nikdo, ani němečtí vojáci, se ho tehdy neopovažovali kontrolovat.
A tak Ital pomáhal i židovské obci, převáděl uprchlíky do Švýcarska. Pouze jednou byl u výslechu, a když mu hrozili smrtí, jen řekl: "Dělám jen to, co mi radí mé srdce."
Když v roce 2000 jeho srdce přestalo fungovat, Itálie dva dny smutnila.
