Janda se potácí mezi skokanskými funkcionáři, kteří mu angažovali špičkového zahraničního trenéra, a nejbližšími lidmi okolo sebe, již mu chtějí vydobýt lepší výdělky.
"Snad časem horké hlavy vychladnou," přeje si zkroušeně. Byť by měl jásat, slavit a opíjet se štěstím.
Hlava jako kormidlo
Narodil se v Čeladné, protože ve Frenštátu, skokanské líhni, není porodnice. Začínal s tenisem, jenže správce kurtů chodil pozdě, tak se naštval a utekl na můstek.
Při dětských hrách utrpěl nepříjemné zranění, zlomeninu očnice, a po operaci dostal do tváře umělou lasturu - ta se pak stala příčinou jeho obdivovaného stylu. Spolu s mimořádně ohebnými kotníky.
Říká se: Janda létá s lyžemi za ušima. A skutečně, po nalehnutí skokana na vzduchový polštář to tak vypadá. Hlavu má povytaženou dopředu jako kormidlo.
|
"Myslím, že jsem se nezměnil. Mám jen jiný pohled na některé věci, dozrávám. Kdybych v osmnácti věděl, co dnes, možná bych byl jinde. Říká se tomu zkušenost." |
Léta se trápil. S technikou, s výsledky, s vlastní sebedůvěrou i hladem - obvyklým průvodcem skokanů v době extrémních hubeňourů. (Víte, že centrum hladu sídlí v mozku jen těsně vedle centra agrese ničící psychickou rovnováhu?)
Před dvěma lety mu tedy prospěla nejen změna kouče, ale i pravidel zohledňujících výšku a váhu závodníka vzhledem k délce lyží. "Nemusel nic měnit, jen se mohl najíst. Na rozdíl od ostatních," říká bývalý skokan František Jež, jeho nejbližší rádce a manažer.
Dřív se u reprezentace měnili trenéři, představy i koncepce. Jandovi pomáhala psycholožka, kterou později jeho otec vyhodil. Ve Světovém poháru skončil nejlépe dvakrát na třetím místě. "Chtěl s tím praštit pětkrát do roka," vzpomíná jeho přítelkyně Lucie Klimparová, která s ním tráví už šestý rok.
"Vím, jaké to je, být dole. Proto se nezblázním z toho, že jsem nahoře. Nebude to trvat věčně," říká teď Janda. Jeho obvyklé odpovědi znějí: "Cítím se jako normální skokan, jen mám víc štěstí." Nebo: "Žádné emoce, jen se mi něco povedlo." A taky: "Chystám se na další závod, dál nepřemýšlím."
Jen po fantastickém remízovém vyústění souboje s Ahonenem na novoročním Turné čtyř můstků přiznal: "Teď jsem půlhodinu nevěděl o světě, na nic si nepamatuju."
Triky slovinského mága
Zlom nastal znenadání předminulé léto. Nejprve se připravoval s osobním koučem Davidem Jiroutkem. A vzmach dokonal příchod slovinského světoběžníka a mága Vasji Bajce.
"Změnilo se všechno," připomíná Janda. Atmosféra v týmu, vedení tréninků, pozice ve světě, materiál. Možná nejvíc způsob jeho myšlení. "Skoky se rozhodují v hlavě. Z devadesáti procent," tvrdí.
Pojednou zvládl v závodě to nejdůležitější, onen zdánlivě snadný pohyb - odraz na hraně stolu. Ve dvou třech setinách vteřiny se odrazit přesně a dynamicky. Ne šlápnout do prázdna. Jako by mu teď v botách třaskala nálož s trhavinou. V ten pravý čas.
"Pracovitost, poctivost, nezničitelné zaujetí - to jsou hlavní příznaky jeho vzestupu," uznal Jiří Raška, olympijský vítěz z Grenoblu 1968. Přitom právě Janda byl pověstný slabou mentální rovnováhou. "Čeští skokani vždycky pocházeli z drsnějších podmínek. Proto ti, co vytrvali, uspěli," soudí Jež.
Janda začal atakovat přední pozice, v lednu 2005 v Titisee/Neustadtu poprvé vyhrál závod Světového poháru. A pak získal ještě dvě medaile, stříbro a bronz, na mistrovství světa v nedalekém Oberstdorfu. Zázrak? Nebo trvalý vzestup?
Janda odpověděl hlasitě a jasně: v létě vyhrál sérii Grand Prix na můstcích s umělou hmotou a potom hned první závod na sněhu v temném finském Kuusamu/Ruce. Tam navlékl žluté číslo lídra seriálu a vysvlékl ho za celou zimu jen jedinkrát.
Zvítězil v dalších čtyřech závodech Světového poháru, svedl neuvěřitelnou patovou bitvu s Finem Ahonenem na Turné čtyř můstků a v obávané Planici stvrdil pozici jedničky sezony.
"Myslím, že jsem se nezměnil," prohlásil. "Mám jen jiný pohled na některé věci, dozrávám. Kdybych v osmnácti věděl, co dnes, možná bych byl jinde. Říká se tomu zkušenost."
Jen na olympiádě neunesl tlaky rozháraného zázemí. Den před odjezdem pohrozil trenér Bajc, že radši ani nepojede. Zlomený Janda skončil v Pragelatu 13. a 10. "Vidíte, je slabý, nezvládne to," začali mu zase vyčítat. Jenže on se dokázal znovu zvednout a využil zaváhání soupeřů v čele s finským orlem Ahonenem.
Jen lety na mamutích můstcích, skokanskou libůstku, stále nemiluje. Jeho ojedinělý styl mu tady překáží a dostává ho do nebezpečí. Proto drží český rekord na chabé kótě jen 209 metrů, přestože Nor Romören už přistál na 239 metrech.
Má rád klid
Janda je členem Dukly, ale bez hodnosti, protože má modrou knížku. Po obchodní akademii studoval Vysokou školu báňskou jako pojistku do budoucna. V posledních měsících však nestíhá a se studiem skončil.
A taky vydělává. V letošní sezoně přes 3,5 milionu korun jen na prémiích. Stal se tváří reklamy mezinárodní firmy. Zařizuje si byt, touží po domě a jako odměnu si na teplé jaro objednal motorku-choppera.
"Jinak neutrácím, stačí mi mobil a auto," říká. Jako jediný z vyhlášených v anketě Sportovec roku 2005 věnoval prémii handicapovaným sportovcům a dětem. "Já si vydělám skoky dost, oni je potřebují," prohlásil.
Přitom plánuje závodit na automobilových okruzích a baví ho listovat časopisy o luxusních autech. Dívat se na televizi nebo jít ven se psem, stafordšírským bulteriérem.
Miluje domov, lidi a kraj okolo Frenštátu. Ideální den? "Vyrazit si na kole nebo na tenis, pak zajít k Sakymu na kafe," připomíná oblíbený bar svého dalšího předchůdce, leteckého šampiona Jaroslava Sakaly, na frenštátském náměstí.
Nerad se otvírá, nechce být hrdinou bulváru. "Nebudu tady přece lítat a řvát jako Rocky Balboa," řekl po slavné výhře ve Finsku. Brání se zatížit křídla odpovědností favorita. "Chci jenom dobře skákat," opakuje pořád dokola - před dvěma lety, kdy byl pomalu rád, že proklouzl do druhého kola, i teď, kdy mnozí berou jako zklamání, když se nedostane na stupně vítězů.
Taky je prý tvrdohlavý a náladový. Doma však zůstává mírný. "Hlava rodiny? Já, ale ona řekne, že ona," ukazuje na Lucii. "Nemáme to rozdělený, vyznáváme demokracii. Ale nesmím se moc rozkřikovat."
Mezi blízkými platí za veselého chlapíka. "Mám rád suchý anglický humor," povídá, když nevíte, jestli to myslí vážně, nebo vtipkuje.
