Upovídaná teenagerka s americkým sebevědomím má i slabosti: kabelky, čokolády, smažený sýr. „Má také spoustu pubertálních úletů. Ale dá se s ní rozumně mluvit,“ říká nevlastní otec Aleš Kodat.
Denně až sedm hodin trénuje. Když odlétala do Wimbledonu, donesla si z knihkupectví Vzkříšení od Tolstého, špalek o 500 stranách. Za pět dní ho přečetla. „Líbí se mi knihy, u kterých se mohu zamýšlet,“ povídá.
Nad čím jste se zamýšlela?
Nad celou podstatou způsobu života, jak ji Tolstoj vylíčil. Nad nápravou náboženství a káznic.
Není to na šestnáctiletou slečnu náročné uvažování?
Nemyslím si.
Četla jste i další klasiky?
Daniela Defoea. A Shakespeara, třeba Romea a Julii nebo Krále Leara.
V češtině?
Ne, v angličtině. Hodně knížek čtu v angličtině. Třeba taky detektivky.
Shakespearův kudrnatý jazyk je dost vzdálený dnešku, ne?
Vím, je těžký. Ale chtěla jsem ho zvládnout.
I ve škole prý máte nejradši historii. Kterou dobu nejvíc?
Druhou světovou válku. Ta mě baví.
Válka?
Je to divné? Když já mám ráda boj. Asi mě chytla i proto, že jde o nedávné období. Ještě se můžu setkat s lidmi, kteří ji zažili.
Lákala by vás návštěva koncentračního tábora?
Já už byla v Terezíně, to byl strašidelný pohled. Vnímala jsem tu tragiku. Když jste si představili, co tam probíhalo, nikomu nemohlo být do smíchu, ani dětem.
Americký tenista Connors říká, že také profesionální tenis je válka. Vztahy na okruhu vždy byly pokřivené. Connors radí: Soupeře nesmíte mít rád.
To ne. Ale myslím si, že lidé ty problémy nafukují. Není pravda, že přijdete do šatny a tam se na sebe všichni šklebí. I když samozřejmě jsou hráčky, které odmítají komunikovat.
Například?
Nechci proti sobě nikoho popudit... Většina holek je v pohodě.
Kdy poprvé jste prohlásila, že chcete být první na světě?
Ani nevím. Odmala byly ty sny ve mně.
Všichni tvrdí: V Americe nabrala Vaidišová sebevědomí. Váš nevlastní otec však namítá, že sebevědomá jste byla už předtím.
To je pravda. Odmala jsem šla hodně tvrdě za svým. Sebevědomé a hrozně vzteklé dítě. Jak já nesnášela porážky! V čemkoliv. Když jsem prohrála piškvorky nebo člověče, nezlob se, hned jsem házela kostičkama a trhala papíry. Ostatní se radši klidili pryč a nikdo se mnou nechtěl hrát.
Na kurtu to bylo stejné?
Jasně. Jako malá jsem porážky vždycky obrečela.
Teď už ne?
Už nejsem dítě, zvládám to. Ale zklamaná jsem pokaždé.
Od deseti let hrajete ve floridské Bollettieriho akademii. Popište, jaká je to škola?
Zvláštní. Prostě dril. Pro spoustu lidí, kteří poprvé vkročí do akademie, je to šok, protože tam kromě školy skoro nic jiného není. Žádné diskotéky, bary, pulz života. Jen tenis.
Vy tam pouze trénujete. Školu děláte dálkově v Čechách. Proč?
Tak je to lepší. Jsem Češka, chci mít českou střední školu. A maturitu.
Studujete na obchodní akademii. Dokázala byste být tvrdou byznysmankou?
Snad jo. Člověk musí mít zadní vrátka. Kdybych nehrála tenis, nejspíš bych šla na práva. Oba rodiče jsou vysokoškoláci, mám zájem o vzdělání. Jenže univerzita a profitenis se skloubit nedají. Něco bych musela šidit.
Přitom experti vám věští velkou tenisovou budoucnost. Neustále vás porovnávají s Ruskou Marií Šarapovovou. Leze vám to na nervy?
Ale ne. Nové hráčky jsou vždycky k někomu přirovnávány. Nemá cenu se nad tím rozčilovat.
Jak se Šarapovovou vycházíte?
Normálně. Prostě se pozdravíme. Žádné hlubší vztahy.
A co kluci? Já vím, že se o nich nerada bavíte, ale...
... to jsou věci, které si ještě nějakou dobu nechám pro sebe. O mně už svět ví skoro všechno. Jenže o klucích vážně mluvit nechci.
Prozraďte aspoň, jaký hráč se vám líbil ve Wimbledonu.
Nic úchvatného. (rozesměje se) Ne, na každém je něco pěkného. Ale dál nepovím ani ň.
Už jste dělala i modelku, v New Yorku jste pózovala pro prestižní časopis Vogue. Nepřipadalo vám to v 15 letech šílené?
Šílené, nešílené, nad tím nebádám. Byla to sranda. Módu zbožňuju. Nosím sice i džíny a triko, ale nejsem ten skejťácký typ. Radši mám něco elegantnějšího, věci z Guessu, od Ralpha Laurena nebo Donny Karan.
Nevadilo vám při fotografování, že musíte čtyři hodiny stát a nuceně se usmívat?
No, chvilku to trvalo. Fakt je, že jsem měla 15 centimetrů vysoké boty, co mi byly o dvě čísla menší. To vás za chvíli začne všechno bolet.
Proč jste si nedupla, ať vám dají větší?
(sklouzne pohledem na své nohy) Když já mám jedenáctky, tak velké tam neměli. Musela jsem to vydržet.
Byla jste utahanější než po třech setech na kurtu?
To ne. To je jiná únava, jiná práce.
Řekněte, Nicole, měla jste šťastné dětství?
Určitě.
Profesionální tenistky si občas stěžují, že žádné dětství neměly.
To já nezažila. Seriózně jsem trénovala teprve od deseti let. Předtím jsem v Praze dělala gymnastiku, balet, divadelní kroužek, hrála si s kamarádkami na ulici. Moje dětství bylo normální.
Říkáte, že jste hrála divadlo? Jaké role?
Nejčastěji takové ty hodné princezny nebo Mařenky. Strašně mě bavilo být někým jiným, ráda jsem přednášela, pamatovala si básničky.
Na gymnastku jste už poněkud přerostlá. Co byste ještě zvládla na kladině?
Už nic. Spadla bych.
V jednom rozhovoru jste řekla, že máte dva cíle: být jedničkou a udělat si řidičák. K němu jste asi blíž, že?
V Americe můžu řídit od šestnácti, brzy na něj dojde. Před odletem do Evropy jsem si ho nestihla udělat.
Máte vyhlédnuté auto?
Ne. Zatím jsem ráda, že se držím volantu v jakémkoliv autě. Táta mě učil jezdit načerno, jenže já jsem opravdu opatrný řidič. Držím se a jedu.
Stovkou?
To zas ne! Tak 140, 160. Ale dvoustovku tam nenarvu.
Přijala byste americké občanství? Jako Monika Selešová?
Nikdy!
Ani jste o tom nepřemýšlela?
Vůbec. I když by se to samozřejmě dalo nějak vymyslet. Bráška Tobiáš je Američan, narodil se tam.
Šarapovová o sobě říká: Mám ruskou krev a americkou mysl. Co vy?
Jenže ona byla naposledy doma v Rusku bůhvíkdy. Já? Jsem Češka, strašně ovlivněná Amerikou. Mám promíchanou krev.
Víte, co se děje v Česku? Třeba v politice?
Politika mi moc neříká.
Tak schválně: kdo je premiér?
No, teď je... Paroubek, že jo? (čeká na přikývnutí a raduje se) Jo, dobrá jsem, obstála jsem. Ale vážně, politiku sleduju jen trochu. Na internetu brouzdám po novinách, abych zjistila, co se doma děje.
Zkuste vybrat pět nejznámějších Čechů.
V pohodě. Holky mě učily, že největší Čech je Vojta Kotek, ten je všude. Pak všichni ze SuperStar. Znám Horvátha. A na netu vždycky narazím na nějakého Jankoviče.
Ten je Slovák.
Aha... To nevím. A pak ještě Hanychová. No a Jágr, Šebrle. Ty všechny znám. Taky mám v Americe na DVD české filmy. Líbí se mi Pelíšky i pohádky, jako je Princezna ze mlejna. A chutná mi česká kuchyně.
Už sama vaříte?
Ne. Maminka. V Praze, když přijedu z túry, miluju svíčkovou od babičky. Nebo smažák, ten v Americe není. Já jsem nenáročná.
Nenáročná? Já myslel pravý opak.
Jak v čem. V tenise jsem náročná. Vlastně v jídle taky, mám ráda i suši.
Když jste řekla, že jednou vyhrajete Wimbledon, objevily se na diskusním fóru iDNES také názory: Podívejte, jak je namyšlená. Vadí vám to?
Já to radši nečtu. Vím, že česká mentalita je jiná než americká. Chápu, že mě nebude milovat celý národ.
Co se vám na Česku nejvíc líbí a nelíbí?
Nádherná je Praha, kde mám příbuzné, kamarády. Praha je prostě doma, to se moc rozebírat nedá. Jen počasí tu za moc nestojí, na Floridě je lepší. Také jsou v Americe otevřenější lidé. Zato české Vánoce mi tam chybí.
Jste bohatá?
Netuším. O finance se starají rodiče. Nevím, jaké mám peníze. Hraju, a když si chci něco koupit, koupím si to. Ale nevyjíždím si každý měsíc, kolik mám zrovna na kartě.
Co drahého jste si poslední dobou pořídila?
Kabelku od Louise Vuittona za 600 dolarů. Mám pro ně slabost. Pak ještě počítač.
Semestr v Bollettieriho akademii prý stojí 30 tisíc dolarů.
Jo? To je strašný.
Víte aspoň, kolik jste vydělala za 3. kolo Wimbledonu?
Ne. Neřeším to. (V přepočtu 900 tisíc korun.) Nikdy si neříkám: Když vyhraješ, máš o 10 tisíc dolarů víc. Peníze patří k životu, každý je chce mít. Ale pro mě nejsou na kurtu motivací.
Až ten Wimbledon jednou opravdu vyhrajete, co uděláte?
To ještě nevím. Asi to půjdu pořádně zapít.
Čím? Šampaňským?
Kolou. Já žádný alkohol nepiju. Ačkoliv... V takovou chvíli člověk udělá cokoliv.
 Nicole Vaidišová. |
 Tenistka Nicole Vaidišová získala při vyhlašování Zlatého kanára tři trofeje: pro nejlepší hráčku, největší talent a nejvyšší postup na ženském žebříčku. |
 Nicole Vaidišová |
 Česká tenistka Nicole Vaidišová podlehla ve třetím kole tenisového Australian Open Lindsay Davenportové z USApo setech 2:6 a 4:6. |
 Česká tenistka Nicole Vaidišová. |
 Česká tenistka Nicole Vaidišová. |
 Česká tenistka Nicole Vaidišová na turnaji v Miami. |
 Česká tenistka Nicole Vaidišová. |
 Nicole Vaidišová prohrála na turnaji v Charlestone ve čtvrtfinále. |
 Čerstvá česká tenisová jednička Nicole Vaidišová se na štvanickém centrálním dvorci připravovala na víkendový duel s Japonskem. |
 Nicole Vaidišová. |
 V den svých šestnáctých narozenin porazila Nicole Vaidišová ve druhé dvouhře utkání tenisového Fed Cupu s Japonskem Aiko Nakamuraovou po setech 6:3 a 6:1. České tenistky tak hrají po prvním dnu s Japonskem 1:1. |
 Nicole Vaidišová v utkání s Japonkou Akiko Morigamiovou. |
 Nicole Vaidišová |
 Nicole Vaidišová. |
 Česká tenistka Nicole Vaidišová prohrála v utkání třetího kola Wimbledonu se Světlanou Kuzněcovovou z Ruska. |
 Nicole Vaidišová. |
 Nicole Vaidišová. |
 Nicole Vaidišová se raduje z vítězství nad Francescou Schiavoneovou 6:2 a 7:5. |
 Nicole Vaidišová. |
 Nicole Vaidišová. |
