"Vznikl z toho dlouholetý kamarádšoft. Oba jsme byli od útlého mládí nadšení sportovci, byl to společný koníček číslo jedna. Byli jsme stejně staří a navíc oba z Valašska," říká Radko Linhard, který reprezentoval Pohorskou jednotu Radhošť v lyžování a později pracoval pro Svazy lyžařů a gymnastiky. Odměnou za práci pro sport mu mimo jiné bylo i pozvání na několik olympiád.
Nerozlučnými partnery se prý oba stali v pozdějších letech především na pražských plesech olympioniků, kde společně jako jediní reprezentovali Valašsko.
"Emil nikdy nepřišel na ples bez valašského klobouku na hlavě. Takhle vystrojení jsme trávili všechny plesy, ať už na Pražském hradě nebo v Paláci kultury. Prosazovali jsme valašský folklór u jednoho stolu a u valašského penicilinu vzpomínali na staré časy našeho mládí," vypráví Radko Linhard.
Nejčastěji vzpomíná na léta roku 1968 a 1969, kdy u něj doma na Dolní Bečvě trávil Emil sám a rok později i s manželkou Danou dovolenou. To byla právě doba, kdy Zátopek musel odejít z armády a pracovat jako dělník.
Na jeho dovolenou tady dokonce dodnes zůstala zapomenutá vzpomínka. Rytina sportovce běžícího s olympijským ohněm na zdi zchátralé budovy zdejšího stadionu a nápis "Sportem ke zdraví."
"Když tady Emil byl na dovolené, napadlo nás, co kdybychom po něm pojmenovali náš stadion v obci. Pokud si na to troufáte kluci, tak to klidně udělejte, řekl nám tehdy. Jenže my jsme si bohužel netroufali, Emil byl právě "vyvrženec", který podepsal dva tisíce slov. Jeden náš
známý amatérský sochař alespoň pak na naši prosbu vytesal do zdi běžícího Zátopka podle fotografie z maratonského běhu. Nikde jsme nemohli napsat, že je to on, a popravdě si ani není moc podobný, všichni ale stejně věděli své. Nikdo si naopak nedovolil nic namítat, to by ho celá dědina zapověděla," vzpomíná Linhard.
Na Emila Zátopka je, stejně jako asi všichni jeho kamarádi, kolegové a vlastně celý národ, velmi pyšný. Byl podle něj vlastenec tělem i duší a tehdy ještě Československo proslavil ve světě jako nikdo jiný. "Během mistrovství světa v lyžování ve finském Lahti jsme se jeli podívat na olympijský stadion do Helsinek. Když jeho správce zjistil, že jsme Češi, hned pyšně prohlásil, že tady vbíhal při maratonu Emil Zátopek. Dokonce jeden starý finský sedlák se saněmi, mi tehdy řekl místo jejich pozdravu "Hyvää päivää" Zátopek Hyvää, jako Zátopek dobrý," dodává.
 "Na ples nešel bez valašského klobouku," říká o Zátopkovi Radko Linhard |
