Rychlost dostavby a zařízení tohoto víkendového domu může až šokovat. Jenže manželé měli spoustu zkušeností a kontaktů na stavební firmy z doby, kdy se pustili do mnohem náročnějšího projektu, a to rekonstrukce mlýna z 15. století u hradu Okoř, která před několika lety čtenáře iDNES.cz doslova nadchla.
Dvoupodlažní víkendový dům má plochu „jen“ 130 metrů čtverečních, ale jeho několik teras nabízí hned dalších 250 metrů čtverečních.
Jenže v životě nejde vždycky všechno tak, jak bychom si přáli, a tak se manželé museli svého vysněného (a dokončeného) snu vzdát. Přišla i nemoc a náročné operace. Doporučení lékařů byla jasná: klid, odpočinek, relaxace.
Jenže bydlení v pronajatém pražském bytě přestalo aktivní paní Simoně a jejímu muži po dvou letech stačit. A právě, když rozmýšleli, zda si koupit v Praze „něco svého“, přišel loňský výlet lodí po Vltavě. „Místo jsme uviděli 4. června, smlouvu o koupi jsme podepsali o dva dny později a 1. října jsme se už stěhovali,“ popisuje doslova raketový proces pořízení víkendového domu majitelka.
Domov v bývalé pískovně
Historie místa začala krátce po roce 2000, kdy několik přátel koupilo pozemky bývalé pískovny na břehu Vltavy, jen pár desítek kilometrů od Prahy. Chtěli zde postavit pět víkendových domů, ale povolení se vlekla, vztahy se hrotily, plánovaný prodej celého projektu najednou se nedařil. Nakonec došlo k prodeji jednotlivých domů a parcel.
Simona s manželem koupili stavbu ve stavbu shell & core, tedy bez příček, podlah a rozvodů. Jejich kontakty z náročné rekonstrukce mlýna však dokončení projektu velmi urychlily.
„Jen úprava okolí domu znamenala, že se muselo odvézt 350 nákladních aut jílu a písku, aby vznikla „terasová“ zahrada. Sama jsem si navrhla její řešení a také zasadila většinu rostlin. Srnky si k nám dnes chodí jako do cukrárny třeba na rozchodník, ten jim moc chutná,“ popisuje s úsměvem Simona.
Když se k rozchodníku přidaly různé traviny, buxusy, levandule, cesmíny, bobkovišně, okrasné česneky a další rostliny, vznikla pohodová zahrada se zelenými ploty i zelenou střechou na garážovém stání a keramické dílně. Jen ta ovšem znamenala zasadit 700 rostlin. Simona to zvládla sama, ostatně jako většinu zahradnických prací.
 |
Pohled na řeku se nikdy neomrzí
Dvoupodlažní dům má obytnou plochu 130 m2, zato terasy pokryté lamelami z odolného dřeva hned 250 m2. Celý, převážně svažitý pozemek, pak představuje plochu přibližně 1 000 m2. Ze všech teras je nádherný výhled na řeku. Ten se nikdy neomrzí.
„Někdy si vezmu ven knížku, ale většinou ji za pár minut odložím a jen relaxuji při pohledu na řeku, stále se zde něco děje. S manželem to máme stejně,“ prozrazuje Simona.
Hluboká vrtaná studně bohatě stačí i na zalévání a malý bazén, jen čističku má pět víkendových domů společnou. Díky kvalitní izolaci stěn a trojsklům stačí na vytápění domu elektrické rošty v podlaze. Vodu v bazénu ohřívá tepelné čerpadlo, vtipně skryté do „zídky“ za bazénem obložené cembritovými deskami a dřevem. Díky tomu lze bazén používat i na podzim a brzy na jaře.
Sektor na míru
Dům ve stráni má nenápadný vstup, jímž se rovnou dostanete do prvního patra s velkým obytným prostorem a kuchyní. K dispozici je zde i toaleta a hlavně přímý výstup na jednu z teras.
Kuchyň s dispozicí ve tvaru písmene „J“ vypadá jako vyrobená na míru, ale realita je úplně jiná: Simona jen pečlivě sestavovala kuchyň s personálem v jednom nábytkářském řetězci tak, aby jí vyhovovala a nábytek přesně „zapadl“ do daného prostoru.
„Na rozdíl od Okoře jsem se už nepouštěla do kuchyně vyrobené na míru. Snad celý den jsem však strávila v oddělení kuchyní, tehdy ještě v Kika, a naplánovala kuchyňskou linku z typové série v černé barvě. Jsem s ní maximálně spokojená. Skříňky a obklad ve výrazném dekoru dřeva jsme použila i v obývací části a na obklad vestavěného bloku,“ vysvětluje Simona.
Do interiéru si vybrala i své „osvědčené“ značky, pár kousků z prodejny Snell a také doplňky a pohovku ze showroomu Home Art, z Okoře si odvezla jen pár dekorací. Vše, co vybírala, mělo spolu nejen ladit a být funkční, ale také se snadno udržovat. To platí i o lité podlaze v patře.
Do přízemí, do něhož lze sejít po pohodlných schodech, si manželé zvolili podlahu z prken z masivního dřeva, jen hygienické zázemí má z praktických důvodů opět litou podlahu. Vedle ložnice rodičů je v přízemí i šatna, koupelna a pokoj syna. Vysokoškolák už za rodiči jen dojíždí, bydlí a studuje v Praze.
Zahradničení v pohodlí
Velkou láskou Simony je i zeleninová a bylinková zahrádka. Speciální kovové vyvýšené záhony od rakouské značky Biohort, k nimž se nemusí pracně ohýbat, jí dělají velkou radost. „Na dně je síť, aby se tam nepodhrabaly myši, pak se dolů naskládají větve, na ně drny a trávy, poté koňský hnůj a zemina. Zeleninu nestačíme ani sklízet,“ usmívá se Simona.
Vyvýšený záhon Biohort má perfektní pracovní výšku, aby nedocházelo k zatěžování zad.
S manželem jsou spolu již 28 let a skvěle se doplňují, často si ani neuvědomí, kdo přišel jako první s konkrétním návrhem.
Podporuje ji i v její současné „relaxaci“. Tou není jen práce na zahradě a v domě, ale také péče o ty nejpotřebnější.
„Studovala jsem arteroterapii a dnes pomáhám v nadaci Dům tří přání, která se stará o týrané a nešťastné děti, vedu zde kurzy keramiky. Právě při práci s hlínou se děti zbavují svých traumat, mohou se zde uvolnit ze svých stresů a napětí,“ říká s přesvědčením.
A kde si dopřává pohodové chvíle Simona? „Na dovolenou nejezdíme, vždyť jsme tady celý rok jako na dovolené. Manžel naštěstí může občas pracovat i z domova, takže odpadá každodenní dojíždění do Prahy. Problémy s koronavirem jsme tak spíše obrátili ve výhodu: když chceme zajít do divadla nebo na nějakou akci, přespíme v Praze v některém hotelu. Ceny ubytování obrovsky klesly, takže jezdíme do města jako na dovolenou…“
Je víkendový dům posledním bydlícím projektem podnikavého páru? „Nevím, třeba časem, když budu zdravá, se možná ještě do něčeho pustíme. Ale už jen něco malého, třeba nějaký apartmán na horách...,“ spřádá Simona plány do budoucna.
