Vybírat nové kancelářské prostory, které nezpůsobí po letité zkušenosti se skvostnou vilou od Adolfa Loose novým uživatelům infarkt, byl úkol nelehký.
I po pečlivém předvýběru měla většina kandidátů na nové kanceláře bílé nízké podhledy, blikající zářivky a okna, která ani okny nejsou. Palác Karlín byl jasnou volbou i díky otevřenosti majitelů a správců objektu, kteří klientovi dali takřka volnou ruku. Jak odvážný krok to byl, v té době pochopitelně ještě nemohli tušit, ale jedině tak bylo možno vše stihnout v daném termínu.
V první fázi rekonstrukce bylo nutné začít těmi nejradikálnějšími kroky – očištěním stávajících prostor od nánosů předchozích úprav včetně původně neplánovaného a nekompromisního odkrytí lité konstrukce stropu.
Původní stavitel objektu jistě nepočítal s možností, že by některý z uživatelů využíval syrovou krásu nosných konstrukcí. „Takové řešení nám nicméně v konečné fázi poskytlo drahocenný čas, neboť jsme se nemuseli zabývat zakrýváním technologií, které takto mohly zůstat odhalené,“ vysvětlují architekti Zuzana a Jan Kurzovi.
Stejný přístup od začátku nastolili pro veškeré profese. Například kompletní nové rozvody elektřiny jdoucí vzduchem od rozvaděče až po koncové přípojky dovolily elektrikářům pracovat na stavbě do posledního dne a do určité míry upravovat projektovou dokumentaci a reagovat na vzniklé potřeby operativně.
Návrh šel ruku v ruce s tím, co bylo možné v daném termínu dodat, vyrobit, instalovat. „Do procesu navrhování tak podstatně zasahovali dodavatelé a řemeslníci samotní, kterým jsme naslouchali, a vlastní návrh tak upravovali a ladili společně. Nakonec vše, co se objevilo v rekonstruovaných prostorách, je kombinací starého a funkčního, zároveň nového, chytrého a v neposlední řadě českého,“ uvádí architekti.
V průběhu procesu se pochopitelně měnilo i zadání prostorového uspořádání a struktury společnosti. Na ploše velké 900 metrů čtverečních jsou členitý a variabilní open space, zasedací místnosti, uzavřené kanceláře vedení, byt a nahrávací studio. Po čase se vyklubalo místo, které k setkávání, hovorům a společným prezentacím vybízí samo od sebe – kavárna. Ta vás přivítá ihned po vstupu.
Každý z jednotlivých elementů návrhu má za sebou nějaký příběh a přidanou hodnotu. Členění otevřeného prostoru je tvořeno papírovými trubicemi, které splňují i funkci úložných prostor a vytvářejí tak jedinečnou identitu projektu. Tyto polopříčky si stavěli o víkendu před pondělním otevřením sami zaměstnanci.
Polyuretanová stěrka je v barvě slonové kosti. Tato barva se propsala i v použité válečkové malbě, jež sama byla výzvou pro malíře, který tak oprášil své staré dovednosti.
Použité osvětlení je z velké části výrobkem jedné z divizí samotné společnosti. A ukázkou kombinace rafinovanosti a řemeslného umění je dubový stůl z odpadových zbytků fošen, které stály zlomek ceny jinak drahého materiálu.
Projděte se Winternitzovou vilou
31. května 2012 |