Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Unikátní šance. Obávaná Pečkárna se o víkendu zdarma otvírá veřejnosti

  1:00
Hodnoty první republiky a dějiny 20. století symbolizuje Petschkův palác v Praze. Z banky se stala obávaná vazba gestapa a až po válce se opět přeměnila na místo pro byznys. Dnes tu sídlí ministerstvo průmyslu a obchodu. Během festivalu Open House Praha je přístupný veřejnosti.
V obloucích dlouhých chodeb jsou umístěny stolky s židlemi pro posezení i tlumený hovor.

V obloucích dlouhých chodeb jsou umístěny stolky s židlemi pro posezení i tlumený hovor. | foto: Jiří Podrazil

Zatímco příjmení Rothschild je synonymem nezměrného bohatství, Petschek evokuje Petschkův palác, někdy ani to ne. Učebnice dějepisu o něm většinou mlčí, a tak postupně zmizelo z naší paměti. Za první republiky se však majetek rodiny Petschků mohl směle s Rothschildovými měřit.

Za zakladatele bankéřské dynastie se považuje Moses Petschek. Narodil se v roce 1822 v Kolíně a z obchodníka s odpady se vypracoval přes prodej uhlí a poskytování půjček drobným rolníkům a řemeslníkům až na lokálního pozemkového magnáta.

Bohatství získané z exekucí a židovský původ mu na oblibě nepřidávaly, a tak se v roce 1876 raději odstěhoval do Prahy. Půjčky vyměnil za akciový trh a bohatl ještě rychleji. Synové Isidor a Julius vystudovali právo, syn Ignatz se zase místo studií vrhl do obchodu s uhlím. Volba to byla skvostná - průmyslová revoluce naznačila jeho důležitost a  nedostatek po první světové válce vyšrouboval ceny vzhůru.

Německo zdecimované úmornou válkou a poválečnými reparacemi trpělo bídou a obrovskými dluhy. Československo naopak platilo za stabilní bod ve středu Evropy, ať už šlo o hospodářství, měnu nebo politiku.

Bratři Petschkové vycítili svoji šanci a levně skupovali německé hnědouhelné doly, nebo alespoň podíly v existujících firmách. Ve dvacátých letech se těžební impérium Petschků rozprostíralo od východu Německa po Polabí.

V Německu ovládali zhruba 30 procent dolů, v Polabí 70 procent těžby. Množství kapitálu jim umožnilo zřídit vlastní banku, která dále generovala zisk. Bratři Ignaz a Julius však řídili byznys do velké míry odděleně, Ignaz se staral především o mostecko-ústecké doly, Julius vedl pražské aktivity, včetně bankovního domu.

Reprezentativní sídlo

Petschkové patřili k prominentním rodinám nejen díky svému nezměrnému bohatství, ale i pro filantropické aktivity. Hojně podporovali německou komunitu, protože ač se narodili v Čechách, mluvili doma německy.

Prahu dodnes zdobí budovy, které postavili. V Bubenči v rodinné rezidenci bankéře Otty Petschka sídlí americké velvyslanectví, v další vile ruské a třetí po odchodu Číňanů slouží Památníku národního písemnictví. Veřejně přístupný však zůstává jen Petschkův palác, dříve bankovní dům společnosti Petschek a spol., dnes ministerstvo průmyslu a obchodu.

Budovu nechal postavit Julius Petschek jako reprezentativní sídlo pro bankovní skupinu, kterou založil v listopadu 1920 se svým synem Waltrem a syny bratra Isidora (Ottou a Paulem), který se věnoval právní praxi.

Chodby. Schodiště ze vstupní haly vede do středu budovy, kde se nacházela bankovní hala. Odtud se na obě strany rozbíhají chodby, které opticky rozdělují mramorové sloupy. V přízemí jsou stěny obloženy kamenem, v horních dvou patrech dřevem. Štukový strop zdobí křišťálové lustry.

Krátce předtím zakoupil tzv. Andělskou zahradu s restaurací na rohu dnešní Washingtonovy ulice a Politických vězňů. Projekt bankovního domu zadal architektovi Maxi Spielmannovi, se kterým rodina Petschků dlouhodobě spolupracovala.

Stavba v novoklasicistním stylu s výrazným novobarokním průčelím reprezentovala solidnost banky, její kapitál i vkus investora. Stavba probíhala v letech 1923-1929 naproti Novému německému divadlu (dnes Státní opera), kterého byl Julius dlouhodobým podporovatelem.

Poloha v centru města blízko Václavského náměstí a hlavního nádraží byla pro účely banky ideální. Ačkoliv působí historicky, ve své době patřila k ultramoderním stavbám. Železobetonová konstrukce je dostatečně stabilní a zároveň umožňuje postavit velké vzdušné interiéry.

Sedmipodlažní budova byla plně klimatizovaná, díky praktickým dvojitým stropům bylo možné provést menší rekonstrukce bez přílišných zásahů. Zásilky se posílaly potrubní poštou, nechyběla vlastní telefonní ústředna ani tiskárna.

Z 20. let se zachovala především vnější podoba - měděná mansardová střecha za tu dobu zezelenala.

Bankovní přepážky stály v prvním patře, citlivější transakce se dojednávaly v kancelářích či saloncích v horních patrech, kam se jezdilo páternosterem nebo stoupalo po impozantním trojramenném schodišti.

Páternostery jsou stále v provozu a jsou raritní tím, že jsou průběžné a každý má jinou délku: jeden obsluhuje čtyři provozní patra, druhý zajíždí až do suterénu.

Dva suterény zabíraly masivní sejfy, kotelna, klimatizační místnost a vlastní úpravna pitné vody. Ve 30. letech byl k budově na návrh stavitele Aloise Krofty připojen vedlejší klasicistní dům.

Obávaná Pečkárna

Julius Petschek zemřel v lednu 1932, jeho bratr Ignatz o dva roky později. Oba podniky - Petschek Praha a Petschek Ústí - převzali jejich synové. Vzrůstající moc Adolfa Hitlera v Německu, protižidovské nálady a nepříznivá situace v Evropě přesvědčily pražskou rodinu Petschků, aby raději republiku opustila. S významnou ztrátou odprodali část německého majetku a odjeli do zahraničí.

Franz Petschek s odprodejem ústeckého holdingu váhal, až byl nakonec rád, že stihl emigrovat. Po německé okupaci zbylý majetek zabrali nacisté a v Petschkově paláci si udělali pražské sídlo.

Centrální poloha a zároveň stranou zvědavých očí, skrytý příjezd přes dvůr a sejfy zabudované do betonových zdí byly ideální pro kontrolování města i vedení výslechů. Do tzv. Pečkárny přiváželi nacisté členy odboje i obyčejné lidi a po mučivých výsleších je zpravidla odváželi na popravu, do koncentračních táborů nebo rovnou na hřbitov.

Pohled do tzv. „biografu“, kde vězni čekali na lavicích na výslech.

Během šesti let se tu vystřídalo 35 721 lidí, na svobodu se dostal málokdo. Připomíná je pamětní deska na nároží budovy a zřízený památník v suterénu. Nahlédnout můžete do černě vymalované cely o délce úzké pryčny, do „biografu“, kde vězni čekali na lavicích na výslech, do výslechové místnosti, i když ta byla původně v 1. patře a dnes je v ní kancelář (č. dveří 102), a na výstavu nástrojů používaných k vynucení přiznání.

Památník obětem nacismu tu vznikl hned v roce 1945, muzeum jako památník českého odboje v roce 1985, současnou podobu expozice vytvořil Český svaz bojovníků za svobodu a neustále ji doplňuje. Můžete si přes něj domluvit i prohlídku muzea.

Po skončení války budovu získalo ministerstvo zahraničního obchodu. V roce 1989 se stala národní kulturní památkou a v následujících letech prošla rekonstrukcí za účelem obnovení původních interiérů, které jsou inspirovány francouzskými zámky. Měly ohromit a reprezentovat vliv a bohatství Petschků. Impozantně působí i po devadesáti letech.

Petschkové uměli peníze vydělat a s oblibou je utráceli za kvalitní architekturu. Svědčí o tom jejich rodinná sídla i bankovní dům, který zařídili se stejnou velkorysostí, smyslem pro detail a citem pro kvalitní materiály. Přežil správu nacistů i komunistů a dodnes ohromuje návštěvníky.

Petschkův palác si můžete prohlédnout zdarma během festivalu Open House Praha, který se koná o víkendu 19. a 20. května.

Autoři:
  • Nejčtenější

Dům si rodina postavila na místě dvou úzkých zahrádek. Byl to skvělý nápad

25. dubna 2024

Na konci městečka pár kilometrů jižně od Brna vyrostl na místě dvou úzkých zahrádek nenápadný dům....

Samoživitelka se rozhodla pro až šokující proměnu bytu v paneláku

27. dubna 2024

Byty v panelových domech dokážou občas získat díky zajímavým návrhům až nečekanou podobu. Někdy na...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Zpěvák Osička proměnil dům na Slovácku ve vyhledávanou hospodu s ubytováním

24. dubna 2024

V samém srdci jihomoravského Lanžhotu patří jedno ze stavení do rodiny zpěváka Břetislava Osičky....

Do garsonky v centru Prahy si přála majitelka z Kazachstánu styl Provence

29. dubna 2024

Zdálo by se, že do pražského bytu ve sto let starém činžovním domě žádná Provence nepatří....

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

V zážitkovém domě se můžete kochat uměním, a dokonce si do něj sednout

22. dubna 2024

Netradiční rodinný dům na vás dýchne svou osobitostí. Vládne zde bračský vápenec, kámen, který...

Skleněné kostky září i pěti barvami, řídí je software pro videohry

29. dubna 2024

Svět pixelové grafiky, videoher a raného digitálního umění promítnutý do hravé a dynamické světelné...

Do garsonky v centru Prahy si přála majitelka z Kazachstánu styl Provence

29. dubna 2024

Zdálo by se, že do pražského bytu ve sto let starém činžovním domě žádná Provence nepatří....

Z maringotky je chata na kolečkách, ke které lze zapřáhnout i koně

28. dubna 2024

Nedaleko jihočeského Husince, v blízkosti Šumavy, stojí stařičká maringotka, kterou si její nový...

Dětský pokoj i hračky mohou podněcovat dětskou fantazii. Inspirujte se

27. dubna 2024

Už 16. edice Dětského festivalu mini v pražské Holešovické tržnici představí rovnou devadesátku...

Bývalý fitness trenér Kavalír zrušil asistovanou sebevraždu, manželka je těhotná

Bývalý fitness trenér Jan Kavalír (33) trpí osmým rokem amyotrofickou laterální sklerózou. 19. dubna tohoto roku měl ve...

Tenistka Markéta Vondroušová se po necelých dvou letech manželství rozvádí

Sedmá hráčka světa a aktuální vítězka nejprestižnějšího turnaje světa Wimbledonu, tenistka Markéta Vondroušová (24), se...

Horňáci versus dolňáci. Víme, čemu muži dávají přednost, a je to překvapení

Ženské tělo je pro muže celkově velmi atraktivní a nabízí jejich očím mnoho zajímavých partií. Největší pozornosti se...

Hello Kitty slaví padesátiny. Celý svět si myslí, že je to kočička, jenže není

Kulatý obličej se dvěma trojúhelníkovýma ušima, drobný čumáček, vousky a červená mašle na uchu. Taková je Hello Kitty,...

KOMENTÁŘ: Z Davida Černého se stal parazit. O umění už dávno nejde

Premium Když se David Černý v televizi pohádal s kurátorkou Marií Foltýnovou, spory o jeho plastiku na obchodním domě Máj...