Svobodomyšlenkářství, umělecká nespoutanost a kreativita se přetavily do zařizování starého mlýna. Na vrchním patře vznikl otevřený ateliér, kde se ztratí i tři děti. Každý článek početné rodiny si tu najde místo, kde může tvořit.
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Home.
A mít pod vlastní střechou prostor na vernisáž či výstavu je přidanou hodnotou. Tu majitelům věnoval mlýn za péči a respekt, se kterým přistupují k jeho zařizování.
Nápad vrátit život do starého mlýna na kraji samotného ráje a v tichu, který přehlušují jen zvuky přírody, se zrodil v hlavě Moničina otce, akademického sochaře. To ještě netušil, že o něco později se z občasných víkendových návštěv stane trvalé bydlení nejen pro něho a jeho ženu, ale i pro dceru Moniku s manželem Peterem a jejich tři děti.
Na místě, kde kdysi mlel mlýn, je dnes domov celé rodiny Vančovcových a Stankovičových. Jeho kouzlo je znásobené pocitem domova, který dům vyvolává i u příchozích.
Zachráněný nejen mlýn
Nostalgií provoněné prostory starého mlýnu dávají tomuto místu neopakovatelnou atmosféru. A úcta k věcem, možná pro jiné dávno zapomenutých, kterým tu Monika s Peterem našli jejich místo, dokáže s člověkem opravdu pohnout.
Spodní část bydlení je jen naoko. Je krásná, ale ani zdaleka nevypovídá o možnostech, které starý mlýn nabízí. Útulná kuchyň, jídelna, obývací pokoj a toaleta zahřejí vaši duši, jako byste se nacházeli v chaloupce u lesa.
Nahoře je pak rozlehlý a otevřený prostor, který dává člověku možnost „dýchat“.
A tak zatímco Monika si své místo v dostavěné galerii zatím hlídá tak, že tu suší prádlo, hned naproti ve svém vlastním „domečku“ s okénky do společného ateliéru tvoří své lego-umění děti.
Kuchyň je u Stankovičových a Vančových místo, kde se toho hodně „semele“. Při třech malých dětech to jinak ani být nemůže. Vedle jsou už jen jídelna a terasové dveře, které vedou do zahrady. Tu ještě čeká dostavba přístřešku, aby bylo vše už konečně tak, jak si rodina naplánovala.
Kdo tady žije
|
