Netradiční dům je dokončený teprve pár týdnů a stále ještě voní novotou. Na stránkách magazínů a sociálních sítích sklízí aplaus a pochvalnou kritiku. Na domácí půdě názory rezonují jinak, architekt Davide Macullo jim čelí statečně a svým sousedům trpělivě vysvětluje, proč je polovina domu růžová a druhá zelená.
V Rosse, malé vesnici ležící v největším švýcarském kantonu Graubünden, se hovoří zejména italsky a švýcarská rezervovanost tu rozhodně není v módě, naopak. Emoce ovládá jižní nátura a ohlasy na nový dům nejsou zrovna pochvalné. Stavbu a novou „náplavu“ neuvítala otevřená láskyplná náruč.
Sousedé mluví naštvaně o nedostatku respektu k architektuře předků a geniu loci. Vadí jim zejména pastelově růžová a zelenkavá barva pruhů, které vpadly do stávající zástavby a prozářily až kýčovité pohledy na alpské pastviny. Tři sta metrů čtverečních plochy se svou polohou nedaleko kostela postaralo o novou dominantu vsi.
Architekt Davide Macullo, který se na návrhu také podílel, rozhodně není typ, který by nad děním mávl rukou. Se všemi nespokojenými sousedy, překvapenými i rychlostí, s jakou se dům objevil na zelené louce (od prvního kopnutí do země po nastěhování neutekly ani dva měsíce), se schází nad kávou a zdá se, že do Vánoc budou všechny neshody zažehnány.
Ba co víc. Macullo doufá, že se stavba stane inspirací pro všechny obyvatele, návštěvy a zejména další generace - podobně jako jiné domy, které byly ve své době na hraně přijatelnosti a dnes je obdivujeme.
Výtky sousedů nejsou tak úplně oprávněné. Geometricky a futuristicky vyhlížející dům navazuje na hrázděné domy, techniku stavby tolik typickou pro region. Náhodná není ani volba barev: zelenkavá připomíná okolní kopce a horské svahy, kontrastní purpur je přesným odstínem květů bramboříku, které v horách, v okolí vesnice položené tisíc sto metrů nad mořem, najdete na každém kroku.
Charakteristickou tvář vtiskl domu francouzský populární konceptuální umělec Daniel Buren, který spolupráci s architekty miluje a vyhledává. Loni například nabarvil dvanáct plachet budovy galerie postavené pro nadaci Fondation Louis Vuitton, kterou do Bouloňského lesíku navrhl Frank Gehry.
Přímo od jídelního stolu má rodina architekta nádherné výhledy na obecní náves a kostel.
Architekt Davide Macullo si spoluprací s Danielem Burenem splnil svůj dávný sen. Nejen, že bydlí v domě, který balancuje na pomezí umění a architektury, ale pomohl mu jej zrealizovat jeho dávný idol.
Dispozice a koncept stavby je naprosto jednoduchý. V hlavě ho tvůrce Davide Macullo nosil takřka tři roky, přitom tvrdí, že inspiraci našel u dětí, v jejich kresbách a jasném pohledu na okolní svět.
„Dvě vodorovné čáry, dvě diagonály střechy a okna, kterými může proudit světlo,“ popisuje prostě křížový půdorys s řadou mezipater a oblými rohy sám architekt v tiskových materiálech. Celý interiér se nese ve znamení masivního dřeva, které teprve stářím a zráním nechá rozehrát další krásné podoby ušlechtilého materiálu. Pro majitele je důležitým prvkem zařízení také bronzová plastika, kterou přímo pro dům vytvořil umělec Flavio Paolucci.
