Drobné přeřeknutí milovaného mocnáře Františka Josefa I. pomohlo v roce 1907 předměstskému Břevnovu k povýšení. Císař, dojatý srdečným přijetím, poděkoval za přijetí městu Břevnovu. Starosta obce, která tento statut tehdy neměla, nezaváhal. Císařské přeřeknutí si nechal potvrdit.
Břevnov se svou úctyhodnou historií se ale za drobný úskok červenat nemusel. „Patří k nejstarším osadám v obvodu Velké Prahy. Vznikl v předklášteří prvního mužského českého konventu, založeného biskupem sv. Vojtěchem a knížetem Boleslavem II. roku 993,“ uvedl historik Emanuel Poche.
Klášter sv. Markéty se v 10. století stal dominantou členité krajiny, rozkládající se od Petřínského vrchu po Bělohorskou pláň. Konvent přežil zkázu za husitských válek a z trosek povstal v letech 1708–1745. „Postaven byl na náklad opatů Otmara Zinkeho a Benno Loebla podle projektu Kryštofa Dientzenhofera a jeho syna Kiliána Ignáce,“ komentoval to Poche. Ke klášternímu areálu se vázala i unikátní stavba v pražském okolí. Zřejmě na počátku 18. století zde vznikl dvoupatrový, devět metrů vysoký větrný mlýn holandského typu.
Zemědělství i války
Krajina mezi Strahovskou branou a Bělohorskou plání patřila zemědělským usedlostem: Šlejferce, Königsmance, Malovance, Petynce, Ladronce nebo Kajetánce, kterou Bernard Ignác z Martinic roku 1666 proměnil v klášter. „Ke komplexu patřila i Kajetánská kaple, postavená jako kopie barokní poutní kaple v bavorském Oettingenu,“ popsal stavbu historik Jan Holub. Malý klášter dosloužil při josefínských reformách v roce 1783, kaple z větší části zmizela při demolici roku 1921.
Břevnov a jeho historie
|
Osou lokality i zdrojem jejího trápení bývala Bělohorská silnice. V listopadu 1620 tudy do Prahy vpadly vítězné jednotky Maxmiliána Bavorského a Karla Buqoye. V červnu 1648 odtud oddíly švédského generála Königsmarcka vyšly proti Hradčanům a Malé Straně. V roce 1757 v opačném směru od pražských hradeb k Ladronce zaútočili proti Prusům rakouští dragouni plukovníka Gideona Laudona.
K okraji Břevnova směrem ke Strahovu náležely i pískovcové a opukové lomy. Inspirací se měly stát i pro Franze Kafku, do těchto míst zřízenci prý na popravu vedli Josefa K., hrdinu románu Proces.
Od 19. století se objevovaly venkovské domky a později i větší činžáky tvořící Malý a Velký Břevnov. „Příkladem předměstského domu byly objekty s klasickou novorenesanční fasádou s půdním polopatrem,“ uvedla Kateřina Bečková, šéfka Klubu Za starou Prahu. K Břevnovu náležely i hospody s rázovitými jmény, jako třeba Na Bídě. „V Břevnově se tančí hlasitě, nikoli kvapitě,“ popsal společenský život na počátku 20. století Egon Erwin Kisch v reportáži o hospodách, kam je c. a k. vojsku zapovězen vstup.
Proslavila se i hospoda U Kaštanu, kde v roce 1878 Josef Boleslav Pecka, Ladislav Zápotocký a další socialističtí buřiči založili sociálnědemokratickou stranu.
Hřbitov básníků a filozofů
Samostatnosti si Břevnov užíval jen do vzniku Velké Prahy v roce 1922. Spolu s Libocí a Střešovicemi tehdy vytvořilo obvod Praha XVIII. Na volných prostorech se dál pilně stavělo, a to i jedno z prvních sídlišť konstruktivistických domů s malými byty architekta Antonína Černého z let 1936–47. O kus dál v nynější Patočkově ulici vznikl v letech 1936–39 soubor domů podle projektů architekta Bohumila Kněžka a Josefa Václavíka.
Pro Břevnov se osudovou v roce 1953 stala stavba ulice Pionýrů (Patočkova), která ho přeťala. V 70. letech až na kapličku zmizel Velký Břevnov. Dnes město čelí developerům. Některé jeho rázovité části, jako Tejnka, ale žijí dál.
Břevnov býval i dobrou adresou, na jeho kraji směrem k Bílé Hoře žil i básník a nositel Nobelovy ceny Jaroslav Seifert. Výběrové místo posledního odpočinku představuje Břevnovský hřbitov z roku 1739. Pochován je zde například opat Anastáz Opasek, písničkář Karel Kryl, filozof Jan Patočka či Le Corbusierův žák, architekt Jan Sokol.