„Díky umístění uprostřed Masarykova náměstí nabídne výhled na tři z jeho skvostných architektonických děl, dům Jana Horného, dům U Slunce a dům občanské záložny,“ uvedla starostka Eliška Olšáková.
Lavička upoutá návštěvníky už vzhledem, jímž se liší od ostatních. „Má kovovou konstrukci a dubové je opěradlo i sedací část. Vyrobila ji Waldorfská škola Příbram pod vedením kovářského mistra Michaela Šimka a Jarmila Bryndy,“ doplnila mluvčí radnice Lenka Zvonková.
Architekt Hubert Gessner, který proslul stavbami ve stylu secese a moderny, je považován za jednoho z nejvýznamnějších středoevropských architektů první poloviny 20. století. Jeho stavby lze nalézt v řadě moravských a slezských měst, ale i ve Vídni. Významně se podílel také na utváření podoby svého rodiště - města Valašské Klobouky.
Gessner se narodil 20. října 1872 v rodině valaškoklobouckých barvířů. Studoval na průmyslové škole v Brně, později ve studiu pokračoval na Akademii výtvarných umění ve Vídni u profesora Otto Wagnera.
První práce realizoval již během studií, a to pro vídeňského sládka a klobouckého rodáka Josefa Bratmanna a také pro klobouckého starostu Franze Bratmanna, kterému navrhl obytný dům kombinovaný s tkalcovskou.
Po studiích pracoval ve Wagnerově ateliéru a také začal spolupracovat se svými spolužáky Aloisem Ludvigem a Otokarem Bémem a především se svým mladším bratrem Franzem, který rovněž studoval na vídeňské akademii.
V letech 1900 až 1906 pracoval pro zemský stavební úřad v Brně. V té době projektoval například sídlo Okresní nemocenské pokladny, ústřední městské lázně či přístavbu sanatoria. K jeho významným stavbám z té doby patří kroměřížský Zemský léčebný ústav Františka Josefa I. pro choromyslné včetně ústavního kostela sv. Cyrila a Metoděje.
Jako jeden z prvních architektů ve střední Evropě začal inklinovat k geometrizující moderně, což se projevilo například na hotelu Slezský dům v Opavě či na hotelu Jindřichův dvůr v Novém Jičíně. V rodném městě vyprojektoval například dům zámožného obchodníka Jana Horného, dům U Slunce a dům Františka Růžičky. Z jeho dílny pocházejí i mnohé průmyslové objekty.
Ve Vídni je podepsán například pod budovou nakladatelství s tiskárnou Vorwärts ve Vídni, mezi městskými parky na Sternwarterstrasse vybudoval svoji vlastní vilu. Po skončení první světové války se stal vedoucím architektem pro bytovou výstavbu ve Vídni.
V této době vznikly podle jeho návrhu bytové komplexy Karl-Seitz-Hof a Reumannhof. Po zabrání Rakouska hitlerovským Německem v roce 1938 dostal zákaz činnosti. Zemřel 24. dubna 1943 ve Vídni. Jeho dílo inspirovalo a ovlivnilo celou řadu dalších architektů.
