Hned mu bylo jasné, že bydlení v dobré čtvrti, blízko rodičů a navíc v jedné z kvalitních městských staveb z 50. let je přesně to, co jeho dcera, návrhářka Juliana, a její manžel, architekt Lucas Girard, už několik měsíců hledají. Mladá rodina navíc už dost spěchala, blížil se totiž termín porodu.
Rekonstrukce bytu v Brazílii |
Rozmáchle navržený rohový třípokojový byt o rozloze 100 metrů čtverečních odpovídal jejich představám o poloze, ale potřeboval před stěhováním upravit. Napjatý rozpočet předem vyloučil jakékoliv zásadnější stavební úpravy, ale i tady měli manželé štěstí. Velkorysý byt si zachoval po celý čas kvalitní původní dispozici.
Byt se dal užívat i bez zásadních zásahů, a Juliana s Lucasem se proto rozhodli do něj příliš nezasahovat. Přesto bylo třeba si přizpůsobit byt na míru vlastním požadavkům a také z něj vytvořit dobré místo na výchovu malého synka Samuela.
Lucas Girard, který pracuje v brazilském architektonickém studiu 23° Arquitetura, se s vervou pustil do přípravy svého vlastního bydlení. Rekonstrukce proběhla za pomoci nejnutnějších a nejúspornějších řešení. Hlavní role v projektu hrají dřevo, překližka a nábytkové vestavby. Jsou z nich vytvořeny dělící stěny a příčky, nové knihovny a šatna. Jediného většího zásahu se dočkala koupelna, kterou Lucas rozdělil na dvě menší, aby rodiče i děti získali vlastní soukromí.
Jako vzpomínka na dobu, kdy svět byl ještě v pořádku, jak žertovně řekl pro iDNES.cz architekt Lucas Girard, působí právě i dokonale starosvětská, ale i dnes nadmíru praktická dispozice bytu.
Otevřené "rohové dveře" z ložnice poskytují pohled do obývacího pokoje.
Podařilo se minimalizovat komunikační chodby a nevznikly žádné slepé uličky, které by zbytečně ubíraly prostor. Středobodem všeho dění v bytě je jídelní stůl, od kterého vedou denní trajektorie členů rodiny do jednotlivých místností - do sousední kuchyně, obývacího pokoje, ložnice, dětského pokoje, který zatím slouží spíše jako pracovna rodičů, nebo technické místnosti spojené s prádelnou a komorou. V té také ústí venkovní a servisní vchod, zatímco druhý, hlavní vchod, vede přes jednoduše vyřešené zádveří přímo do obytného prostoru.
Důležité také je, že všechny místnosti jsou osvětleny přímým denním slunečním světlem a jsou dobře větratelné. Juliana byt vybavila jen několika málo základními kousky nábytku s nevtíravým retro nádechem, který ladí s duchem doby, kdy celý bytový dům vznikal.
Na míru vyrobené zařízení je v bílé barvě s dřevěnými detaily. Poctivě dřevěné jsou i původní venkovní žaluzie a originální parkety. O nové zajímavé a neotřelé detaily přesto není nouze.
Středobodem všeho dění v bytě je jídelní stůl, od kterého vedou denní trajektorie členů rodiny do jednotlivých místností. Na snímku je Lucas Girard.
Z jídelny do rodičovské ložnice vedou například elegantní „rohové dveře“, které na milimetr přesně lícují se stěnou. Pokud jsou zavřené, fungují až hravým utajeným dojmem. Upozorňují na ně pouze prosté dřevěné úchytky, které se opakují i na dvířkách a šuplících v šatně a kuchyňském koutě.
V Evropě dosud málo známé studio 23° Arquitetura, ve kterém Lucas Girard působí, je významnou vycházející architektonickou hvězdou, která kráčí ve šlépějích světově proslulého brazilského architekta Oscara Niemeyera.
Britský list Telegraph tuto skupinu skládající se z architektů, designérů, stavebních inženýrů a umělců dokonce označil za jednu z nejlepších jihoamerických kanceláří a bývá jí prorokována velká budoucnost.
