Bývaly to širé polnosti, kde zlátlo obilí a na úhoru se pásl dobytek. Hospodařily tu význačné i bezvýznamné rody, zdejší dvůr jednou patřil jeruzalémským rytířům, jindy benediktinům. Rostly tady vilky a rodinné domy, kde se žilo jako na venkově, a do města se jezdívalo jen svátečně.
Mohlo by vás zajímatPotřebujete nové bydlení a hledáte byt v Praze? Najděte si ho na Reality.iDNES.cz. Nabízíme byty všech typů po celé Praze. |
Stával tu státní statek, který obklopovala řepná pole, a v rybnících se spolu koupali kluci i koně a krávy. Desetitisíce lidí tu taky každý deštivý den sváděly boj s rozbahněným jílem. Ne vždy úspěšně. Dnes tu žije kolem pětaosmdesáti tisíc obyvatel. Přesně spočteno se jich vejde 7 753 na kilometr čtvereční.
Tak schválně, kde to je? Položte prst na mapu Prahy a jeďte z centra směrem na jihovýchod. Až se přehoupnete přes Jižní spojku na Roztyly, budete tam. Na Jižním Městě. Ve světě, který do současné podoby formovala především dálnice D1 a rýsovací prkna architektů Lasovského, Krásného nebo Řihoška.
Přitom historie Chodova, Hájů, Litochleb nebo Milíčova se píše mnoho staletí. "Jenže lidé si při zmínce o Jižním Městě a jeho částech spíš představí film Panelstory. I když dnes se tu žije příjemně," poznamená historik Jiří Bartoň, který sepisuje kroniku Jižního Města a především tu od roku 1978 žije.
Dávnou minulost umí Bartoň barvitě vylíčit, tu nedávnou sám prožil. Třeba podzim roku 1971, kdy se v Hájích začaly objevovat první výkopy, aby se z nich postupně zvedala první hradba panelových domů, které se pak rozlévaly po polích směrem k dálnici. A když zaplnily šedé paneláky pláně na východ od D1, přesunuli se stavbaři i na západní stranu.
"Původní návrhy sídliště se zdály dobré, viděl jsem maketu. Mělo tu být centrální náměstí, parky, školy, školky. Jenže se spěchalo, lidi potřebovali bydlet, tak se postavily hlavně domy," vypráví Bartoň, jak se rodilo největší české sídliště.
Jen si vzpomeňte, jak to líčila režisérka Věra Chytilová: holínky nebo alespoň igelitové sáčky na nohou jako povinná výbava na cestu na přeplněný autobus, jedna telefonní budka na stovky bytů, anonymní sídliště bez chodníků, trávy, stromů, obchodů a služeb. Prostě život za trest.
A dnes? "Praha 11 prošla zásadní proměnou. Z panelákového sídliště se změnila v město, kde lidé najdou většinu toho, co k životu potřebují: školy a školky, lékařskou péči, sportovní vyžití, kulturu, ale také přírodu," upozorňuje mluvčí radnice Šárka Cicvárková na nejdůležitější změnu.
Praha 11 prošla zásadní proměnou. Z panelákového sídliště se změnila v město.
Ze slepence domů, jejichž střechy trčí vysoko do oblak, se krok za krokem stal živoucí celek. Pravda, pořád bez náměstí, ale jinak je tu snad vše. "Pamatuji se, jak se na samém začátku pro chleba chodilo k zedníkům do kantýny a hospoda, celá umakartová, tu byla asi jen jedna. Že tady budeme mít jednou metro, velké obchodní centrum nebo dokonce akvapark, bych tehdy nevěřil," porovnává Tomáš Zajíc prastaré vzpomínky na Háje s tím, co dnes vidí za oknem.
Právě metro si místní hýčkají a pochvalují. Kdysi totiž býval Chodov dědinou vzdálenou hodiny cesty od městských hradeb, dnes stačí sednout na podzemní dráhu a za čtvrt hodiny stojí člověk u svatého Václava pod Národním muzeem. Ani na pořádné přečtení novin to není.
Přitom si Jižní Město může pořád užívat výsad periferie. Totiž že je to odtud jen skok do přírody, na nejlidnatější část metropole skutečný luxus. "Můžeme si i vybrat, jestli do lesoparku Hostivař, Milíčovského lesa nebo tří set hektarů Kunratického lesa," zmiňuje kronikář zelený klín, který bezpečně odděluje Roztyly, Krč a Kunratice. Neopomene přidat i další zelené plochy: "Spoustu zeleně máme za tu dobu, co sídliště stojí, mezi domy. Vtipně vyřešen je také Milíčovský vrch."
Pro neznalé zdejšího místopisu: Milíčovský vrch býval dvacet metrů vysokou kupou výkopového materiálu ze stavby sídliště a metra, která se nahromadila v jižním cípu Prahy 11 na konci 70. let. Kopec postupně zarostl stromy, v 90. letech přibyly cesty pro pěší i cyklisty, a tak to sem dnes vábí domácí na procházky. Je odtud totiž výhled nejen na město, ale také na Benešovskou pahorkatinu na opačné straně.
Vycházka na Milíčovský vrch nemusí být jedinou sportovní aktivitou, kterou si mohou místní krátit volné chvíle. Míst, kde potrápit svalstvo, je na Jižním Městě nadstandardní množství. Nemá smysl počítat tělocvičny, posilovny nebo hřiště, tady mají i jiné speciality.
Například se mohou pochlubit horolezeckou halou, která má nejvyšší stěnu skoro osmnáctimetrovou. Nebo tu mají curlingovou halu. Pokud je pro vás metaná zatím neznámou kratochvílí, můžete sem zajít na kávu a pozorovat, jak týmy speciálními smetáky smýčí led před valícími se kamennými "koblihami". To jinde nezažijete.
Jižní Město očima starosty Dalibora Mlejnského
Jó Jižák, Jižák, město snů, my žijem tu už spoustu dnů, beton je tady a beton je i tam, všechno je na beton a každej fandí nám, rapuje kapela PSH. Nezní to zrovna lukrativně, přitom starosta Prahy 11 Dalibor Mlejnský je přesvědčen, že "Jižák" už dávno nemusí být terčem ironických vtipů.
"Máme sice velkou koncentraci obyvatel, ale také jsme lokalitou, kde se obydlená část dotýká lesů. Lidé u nás mohou ráno vyjít do lesa, aniž by udělali víc, než že vyšli ze vchodu. Jsme městem zeleně. Záměrně užívám slovo město, protože po proměnách, jimiž šedé sídliště prošlo, je z něj příjemné místo k životu," obhajuje starosta Prahu 11 proti škarohlídům.
A vyjmenovává, proč se na Jižním Městě žije dobře. Co dobře, skvěle! "Vybudovali jsme a opravili řadu sportovišť, můžeme se pochlubit unikátním fotbalovým areálem v Schulhoffově ulici, máme horolezeckou halu v Donovalské ulici," vypočítává, jak radnice pečuje o sportovní amatéry. Ostatně i na profesionály myslí, třeba na atlety, fotbalisty a florbalisty. "Praha 11 je důstojné místo k životu. Já tu bydlím rád."
Zlepšil se život na Jižním Městě?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 23:00 neděle 9. února 2014. Anketa je uzavřena.
