Nejvyšší úředník, ale také Otec medicíny, architektury, chemie, fyziky i filozofie. Tak mu přezdívali pro jeho neobyčejné schopnosti. Položil základy mnoha věd. Po své smrti byl Imhotep časem uctíván jako polobůh a nakonec, dva tisíce let poté, v Ptolemaiovském období jako bůh Asklépios – léčitel a patron písařů.
Kromě jiného byl totiž autorem nejstaršího veršovaného literárního díla, které připomíná ještě takzvaná Harfeníkova píseň z 10. dynastie z doby vlády faraona Antefa. Bohužel spis se ztratil.
Imhotep navrhl pro faraona Džósera stupňovitou pyramidu se šesti stupni a výškou 60 metrů. Základna má 109 × 121 metrů. Faraonova hrobka je pod pyramidou, kde byla v hloubce osmadvaceti metrů pod úrovní země objevena pozoruhodná síť chodeb vyhloubených kolem žulové hrobky. Tyto podzemní pohřební prostory, v egyptských dějinách ojedinělé, jsou dnes nepřístupné.
Na této části zdi nacházíme ve zjednodušené formě stejnou výzdobu jako v podzemním paláci: okna, dveře, svinuté rohože vybízejí ke vstupu. Na denním světle získává fingovaná architektura docela jinou dimenzi. Dosahuje měřítka skutečného města; je to zkamenělá replika.
Příběh unikátní Džóserovy pyramidy, která posloužila jako vzor pro vznik dalších kamenných pyramid, je věnován další díl z dokumentárního cyklu Architektura (ČT 2 v sobotu 6. října ve 12:35).
Z mastaby k pyramidám
Třicet kilometrů jižně od Káhiry se rozprostírá úžasný 150 ha komplex. Právě zde stojí stupňovitá pyramida. Imhotep ji pro Džósera, zakladatele 3. dynastie, navrhl přibližně 2 700 let před. n.l . Do té doby se stavěly pouze mastaby, jednoduché čtvercové hrobky z nepálených cihel a ze dřeva.
Imhotepovi se mastaba z cihel zdála málo důstojná a impozantní, proto použil kámen a nechal na ni přistavět další tři stupně z kamenných kvádrů a následně ještě dva.
Stavěl metodou skloněných vrstev zdiva, s úhlem sklonu vrstev 16 °. Tak byla stavba dostatečně pevná a stabilní.
"Fasádu" pyramidy tvořil obklad z bílého vápence, jenže ten se během doby téměř celý ztratil, posloužil na stavbu paláců a mešit v Káhiře. Uprostřed původní mastaby se otevírá šachta, na jejímž dně je pohřební komora z bloků červené žuly. Místnost uzavíral žulová "zátka" s hmotnosti přibližně tři tuny.
Komplex pro faraona
Teprve na počátku 20. století však vědci objevili, že pyramida v Sakkáře není izolovanou stavbou, ale ve skutečnosti stojí ve středu obrovského obdélníku o velikosti 545 × 277 m. Ten byl obehnán vysokými hradbami.
V případě stropů vstupní chodby bylo vzhledu dřevěné kulatiny dosaženo tak, že spodní část velkých kamenných kvádrů položených na stojato se přitesala do kulata.
U vstupu byly objeveny pozůstatky kryté kolonády, jež tvořily vestibul, který ústil na takzvanou velkou esplanádu jižně od pyramidy. Na malé nádvoří jsou zbytky 25 kaplí, na západě a na severu se podél vnitřních zdí hradeb táhnou prostorné galerie, patrně sklady potravin a oblečení, které faraon pro svůj posmrtný život potřeboval.
Jiné zbytky svědčí o existenci dvou prostorných kaplí a zádušního chrámu, který chránil vstup do hrobky severně od pyramidy. Po Džóserově pyramidě vznikly v nejbližším okolí další, už v podobě klasického modelu pyramidy s hladkými stranami. Prvenství však Imhotepovi nikdo nevezme.
