Stavba, jejímž autorem je Pierre Chareau, vznikla v Paříži v letech 1928 až 1932. Skleněný dům svým unikátním řešením všechny překvapil, byl autorovým prvním, a to mu bylo už 47 let. Do té doby navrhoval jen nábytek a interiéry.
Odvážné řešení nevzniklo náhodou, byla to trochu z nouze ctnost. Ačkoliv doktor Dalsace se svou manželkou vlastnili na pozemku ve čtvrti Saint-Germain-des-Prés menší dům umístěný mezi dvorem a zahradou, neměli šanci jej zbourat a postavit nový. V posledním patře pod střechou totiž bydlí nájemnice, která se odmítla vystěhovat.
Chareau problém řeší naprosto neotřele. Ponechá po straně pouze vchod a schodiště, vedoucí k bytu nájemnice. Patro zůstane beze změn. V uvolněném prostoru vyroste nová stavba. Její kostru tvoří ocelová konstrukce, která zároveň nese druhé poschodí s bytem tvrdohlavé nájemnice a původní střechu.
Model domu - dvě podlaží nechal architekt vybourat, místo nich postavil skleněný dům.
Z původního domu zůstalo zachované horní podlaží a schodiště k němu.
Skleněné fasády uzavírají objem vzadu i vpředu, kde bude celek doplněn o vyčnívající křídlo. Nová stavba tak nemá střechu, je uzavřena mezi dvěma společnými zdmi. Fasáda vedoucí do dvora, která jen neznatelně vystupuje ze staré stavby, je zcela bez reliéfu a bez detailů.
Zajímavě zpracovaný příběh skleněného domu je další epizodou z francouzského dokumentárního cyklu Architektura (ČT2 v sobotu 23. června v 13:55).
Od pohyblivého nábytku k pohyblivým příčkám
Chareau patřil k tomu, čemu se tehdy říkalo avantgarda. Jeho nábytek byl na tehdejší dobu velmi moderní, na pohled jednoduchý, přitom pozoruhodný díky svým kloubovým a mobilním prvkům.
Nejčastěji na něj používal dřevo a kov. Své nejoriginálnější kusy nábytku, například stůl s kloubovou deskou, vytváří Pierre Chareau pro Annie Bernheimovou, manželku doktora Dalsace. Právě kvůli tomuto páru se Chareau ve svých 47 letech stane architektem.
Vedle originálního pojetí stavby najdete v domě zajímavé kusy nábytku, detaily i systémy, jež vznikly výhradně pro tento dům. Udivující je zde zejména práce s kovem.
Například salon, do nějž proniká denní světlo přes skleněnou zeď, nemá zjevný systém osvětlení. Když se setmí, silné reflektory venku osvětlí skleněnou fasádu, které tak nadále slouží jako difuzér.
Skleněná fasáda a absence klasických příček byla hodně odvážná i kvůli určení domu: vedle rodinného bydlení zde měl doktor Dalsace i gynekologickou ordinaci.
Obývací pokoj
Nebo kovový válec s pohyblivými prvky, jež působí jako zajímavá plastika: Chareau jej umístil do rohu jídelny, na "křižovatku" mezi reprezentační prostory a služební chodby. Jenže když skříň-plastiku otevřete, zjistíte, že je určena pro ukládání smetáků a vysavače. Jeden z tehdejších časopisů tento prvek přitom přirovnal k dílům Caldera nebo Giacomettiho.
Podobně netradičně řešil Pierre Chareau i další zařízení. Už tehdy umístil sprchové kouty přímo do pokojů, ložnice manželů rovnou navazuje na koupelnu, ta je však větší než místnost na spaní.
Pierre Chareau* 1883 v Bordeaux, zemřel v roce 1950 v New Yorku v USA Od šestnácti let pracuje u britské firmy Waring & Gillow, která se specializovala na nábytek a interiérový design. Za první světové války slouží v armádě, v roce 1919 se stává soukromým architektem a návrhářem nábytku v Paříži. Vystavuje na Salonech, stává se členem pařížské umělecké avantgardy. |
Vstupní chodbu do domu používaly i pacientky.
Hlavní schodiště
