Aby lidé, kteří v unikátní továrně pracovali, nevynesli ani zrníčko vzácné soli, musel vzniknout komplex budov, pevně uzavřený za kamennou hradbou zdí.
Ve vesnici l'Arc-et-Senans proto navrhl královský architekt Claude Nicolas Ledoux solivar, impozantní a zároveň podivnou stavbu.
Schvaloval ji samotný král Ludvík XV., tak byla důležitá. Netušil ovšem, že jen za pár let po dokončení přijde Velká francouzská buržoazní revoluce. Solivaru je věnován další díl dokumentárního francouzského cyklu Architektura (ČT2 v sobotu 16. června ve 13:50).
Jako solivar přestal komplex fungovat v roce 1926.
Z továrny koncentrační tábor
Claude Nicolas Ledoux byl přesvědčený, že jedině architektura může vyléčit lidstvo: "Na světě není člověka, jemuž by nemohla pomoci." Byl stejně tak filozofem jako architektem.
Solivar představoval velikou zakázku. Komplex tvořila centrální budova pro administrativu a ředitelství továrny a dvě výrobní haly soli.
Pod velkými pánvemi se slanou vodou se v nich topilo dřívím, aby se voda vypařila a zůstala pouze sůl. Pracovalo se zde při teplotách kolem 60 °C!
Nechyběly ovšem ani dvě budovy pro berní úředníky, čtyři domy pro dělníky a jejich rodiny, veřejná prádelna, pekárna, vězení a strážnice.
Všechny budovy byly uzavřené za zdí postavenou po obvodu půlkruhového půdorysu. Mezi samotnými stavbami však Ledoux ponechal volný prostor, aby snížil nebezpečí rozšíření případného požáru.
Prostor pevně uzavřený obvodovou zdí ovšem po letech, kdy továrna už nefungovala, nalezl jiné využití. Kromě kasáren tu byl během druhé světové války zřízen i koncentrační tábor.
Do komplexu se vstupuje monumentálním portikem.
Sloupy jako symbol
Ledoux je sice pokládán za moderního architekta, dokonce se o něm hovoří jako o předchůdci Le Corbusiera, ale využíval i staré prvky, zejména sloupy. Například portikus s dórskými sloupy (portikus je otevřená sloupová hala předcházející vstupu do budovy) představoval impozantní vstup odpovídající významu továrny. Ta vytvářela jeden z hlavních příjmů královské pokladny. Dórské sloupy jasně odkazovaly na antické vzory.
Ledoux použil unikátní sloupy i pro ředitelský dům. Místo klasických však navrhl industriální verzi, navršil na sebe střídavě kulaté a čtvercové kvádry.
Z finančních důvodů byly použity sloupy pouze zpředu.
Když v roce 1926 solivar končí svou existenci jako továrna na sůl, tehdejší majitel je rozezlen na rozhodnutí úředníků, kteří i kvůli těmto sloupům vyhlásili komplex za památku. A ve vzteku nechává sloupy vyhodit do povětří. Dnes jsou již samozřejmě obnoveny.
