Vilu si v roce 1932 nechal pro svou rodinu postavit právník Josef Winternitz. Návrh stavby svěřil slavnému funkcionalistickému architektovi Adolfu Loosovi. Ten byl ale v té době již nemocný, proto realizaci předal kolegovi Karlu Lhotovi, jenž je také autorem veškerých prvků v interiéru.
Příběh Winternitzovy vily |
Winternitzovi si ale vilu dlouho neužili. Za druhé světové války putovali do Osvětimi. "Pradědeček se nevrátil. Ženy ale přežily," vypráví David Cysař, pravnuk právníka Winternitze.
V roce 1943 vilu zabavili nacisti a obratem ji prodali hlavnímu městu Praze. Ta zde zřídila mateřskou školku, která fungovala nepřetržitě až do roku 1997.
Rodině byla sice vila v roce 1948 vrácena, ale majitelé v ní školku ponechali. Nakonec ale o svou nemovitost přece přišli. V roce 1956 ji darovali státu, důvodem byla milionářská daň, kterou nemohli zaplatit.
V roce 1991 si Cysařovi požádali o restituci. Tahanice s Prahou 5 ukončil až nedostatek dětí. V roce 1997 jim byla vila v žalostném stavu vrácena. Spolumajitelé Winternitzovy vily jsou Helena Kučerová, Dagmar Spudichová, Jiří Cysař a Stanislav Cysař. Tito se podíleli na rekonstrukci zrestituované vily a mají zde všichni společný podíl.
Poslední žijící a v této nemovitosti ještě bydlící majitelka byla Suzana Winternitzová provdaná Cysařová později Kochannyová, která zemřela v roce 1991 a je matkou všech současných spolumajitelů.
"Byla to ruina. Vše, co se dalo odnést, nenávratně zmizelo, většinou ovšem již za nacistů. Zůstal jen vestavěný nábytek a dřevěné obložení," říká Milena Cysařová, maminka Davida a manželka spolumajitele Stanislava Cysaře.
Své stopy zde samozřejmě zanechala i mateřská školka. V některých pokojích byly vybourané příčky a jinde naopak přibyly, a to z důvodu bezpečnosti dětí. "Terasy protékaly, venkovní omítka vůbec nedržela a kompletně odpadávala," vzpomíná paní Cysařová.
V roce 1991 si Cysařovi požádali o restituci. V roce 1997 jim byla vila v žalostném stavu vrácena.
Rodina se proto v roce 1999 vrhla na rekonstrukci, o prodeji majitelé nikdy neuvažovali. V té době se opravovala i slavná Müllerova vila ve Střešovicích, na které pracovali architekti Zdeněk Lukeš a Karel Ksandr. Ti se současně věnovali i Winternitzově vile.
"Spolupráce s památkáři i architekty byla vynikající," pochvaluje si Cysařová, která také vzpomíná na stovky hodin, kdy pracovala na stavbě celá široká rodina. Dokonce se majitelům podařilo během rekonstrukce získat od Prahy dotace.
Po třech letech byla vile, která je památkově chráněným objektem, vrácena původní krása. Vše, co šlo, bylo repasováno a zrekonstruováno podle původních plánů. Podařila se i zjistit tehdejší barevnost interiéru, který byl v barvě slonové kosti. Vile se proto také říká Béžová princezna. Nejbarevnější jsou dětské pokoje, ty získaly modrožlutý nátěr kolem oken.
Na podlaze zůstaly původní parkety, jež vydržely jen díky třem vrstvám lina. Raritou je i původní kotel na praní prádla s mosazným lavorem, pod kterým se topilo. Jediné, co se nepodařilo zprovoznit, jsou krby. Kominíci si s nimi neví rady.
Po zdařilé rekonstrukci začali majitelé vilu pronajímat. Každý nájemce v ní zanechal své stopy. Například německý filmový štáb instaloval dobová stropní svítidla, která zde i ponechal.
Zaměstnanci interiérového studia si zase zařídili vzorovou minimalistickou kuchyň, ke které přidali značně nepraktické skleněné úchytky od návrhářky Blanky Matragi. Fotogenická vila se také často objevuje v reklamách a na módních fotografiích. Časem si ji všichni oblíbili.
"Nejčastěji si ji pronajímají zahraniční zaměstnanci nadnárodních firem, kteří získají v Praze lukrativní místo. Většinou se do Česka stěhuje celá rodina a zůstávají zde tak tři roky. Interiér si zařizují buď sami, nebo jejich zaměstnavatel," prozrazuje David Cysař. Vila se nabízí k pronájmu za 90 tisíc měsíčně.
Rodina nyní hledá dalšího zájemce a čas, kdy ve vile nikdo nebydlí, využila k uspořádání výjimečné akce nazvané Ve vile. "Udržet dům v chodu je náročné, ale jeho existence nám nabízí nečekané možnosti," uzavírá David Cysař.