Hotel Praha má unikátní výhled na Pražský hrad a stojí na neuvěřitelném pozemku o rozloze 100 tisíc m² v bývalé Petschkově zahradě.
Hotel Praha v Praze 6 představuje naprosto unikátní stavbu i pozemek, nad nimiž drží ochrannou ruku i památkáři. V "marnotratně" volném prostoru zahrady zakázali například novému majiteli další výstavbu.
Milovníci architektury si tak mohli oddechnout. Lepší místo a větší zázemí nemá žádný jiný hotel v Praze.
Historie, o níž se ví jen málo
Hotel Praha měl prezentovat um českých uměleckých řemesel, zejména sklářů, ale i textiláků, aby zahraniční vládní návštěvy, které zde měly bydlet, mohly ocenit výsledky československého průmyslu i řemesel.
Ty se prezentovaly jako součást stavby, jež se svou architektonickou kvalitou může klidně poměřit s projekty v celé tehdejší i dnešní Evropě. A nejen v ní.
Přesto se kolektiv čtyř autorů - prof. Ing. arch. Jaroslav Paroubek, prof. Ing. arch. Arnošt Navrátil, Ing. arch. Radek Černý a prof. Ing. arch. Jan Sedláček - příliš oslav nedočkal.
Sice zvítězili velmi suverénně v soutěži, kterou zadavatel vypsal, získali dokonce státní cenu za svou práci, ale kvůli "straně a vládě" se o hotelu příliš nemluvilo.
"Na rozdíl od jiných kolektivů, které přišly s klasickými tvary kvádru, nebo dokonce věžáku, jsme nabídli stavbu, která kopírovala vrstevnice svahu. Přiblížili jsme se tak terénu, který měl celý obrůst zelení," vzpomíná na vítězný projekt profesor Arnošt Navrátil (prof. Paroubek, vedoucí kolektivu, zemřel v roce 1997).
Nejen autoři architektonického projektu, který tvořila tři křídla - západní, východní a střední - však patřili k tehdejší špičce. Další tvůrce sice vybírala ideová komise, do jejichž práce architekti už mluvit nemohli, ale jejich práci jim rozhodně nezkazili.
Mezi "hvězdami" tehdejšího týmu nemohl chybět ani profesor Stanislav Libenský, sklář tělem i duší. Právě on stojí za neuvěřitelnými svítidly, která dodnes patří k chloubám hotelu.
Většina z nich byla vyrobena v Kamenickém Šenově. "Jen jejich čištění dnes přijde asi na sto tisíc ročně," říká manažer hotelu Miloš Čech, který vidí hotel a jeho zařízení i z praktické stránky. Na druhé straně - téměř vše bez problémů funguje.
Vybavení hotelu se tak příliš nezměnilo. Dřevěné podlahy stačilo zrenovovat, stále září dřevěné zábradlí impozantního schodiště nebo dřevěné dveře z masivu vedoucí k salonkům.
"Požadavek byl tehdy jasný, vše mělo být z masivního dřeva, žádná dýha, řemeslníci používali nejlepší kůže, len i bavlny. Umělecká řemesla se zde předvedla na výbornou. Dodnes vzpomínám na nádherné ručníky nebo utěrky s emblémem hotelu. Kdo ví, kde skončily," hodnotí profesor Navrátil.
Ano, česká práce zde byla základem. "Zakázali nám používat zahraniční technologie, třeba pro vzduchotechniku byla dodavatelem Janka Radotín. Jenže to také znamenalo, že celé jedno technické podlaží zabralo jejich zařízení," vzpomíná architekt Arnošt Navrátil.
Včera, dnes a zítra
A dnes? Vládní hotel, který byl určitou dobu v rukou magistrátu a pak Prahy 6, se stal majetkem akciové společnosti Falcon Capital. Ta postupně rekonstruuje jednotlivé části hotelu.
"Není to jednoduché, vytápět a klimatizovat hotel, který neměl v době stavby žádná omezení. Všechny pokoje mají terasu a výhled na jih, na Pražský hrad. V horkém létě to pro klimatizaci znamená velký nápor, ale komfort pro hosty stavíme na první místo," tvrdí Miloš Čech.
Celkem 136 pokojů nabízí nebývale velký prostor. Například prezidentské apartmá má 300 m². Právě v něm spal šest týdnů i Tom Cruise při natáčení filmu Mission Impossible, tehdy ještě se ženou Nicol Kidman a dvěma dětmi.
Nikdy je novináři "neodlapili" - apartmá má totiž samostatný vstup i výtah zvenčí. Skvěle zachované soukromí Tom Cruise ocenil osobním dopisem s poděkováním.
Podobně si hotel chválí i běžní návštěvníci. Překvapivě totiž nestaví na vysokých cenách, ale právě na komfortu a soukromí. Na tehdejší i dnešní dobu nebývale velké pokoje a další vybavení vyhovují i vozíčkářům, hotel je prakticky bezbariérový.
Rekonstrukce koupelen sice znamenala výměnu obkladů či baterií, ale nemohla ovlivnit volný prostor, v němž se snadno otočíte i na vozíku.
Svatby, plesy, semináře - v nabídce hotelu lze nalézt vše. Můžete si sem přijít třeba i zaplavat a zacvičit ve fitness jako běžný návštěvník.
Chloubou jsou módní přehlídky. "Žádná manekýnka nám tady ještě na schodech neupadla," chlubí se Miloš Čech. Možná je to i tím, že Hotel Praha navrhovali architekti, kteří opravdu uměli.
"Tatínek se profesury dočkal až v šedesáti, možná i proto, že nebyl nikdy ve straně," vzpomíná na svého otce dcera, architektka Jitka Paroubková.
Ani členství v Junáku, které ho přivedlo jako rukojmí až do koncentračního tábora a následně na odklízení trosek v Berlíně, mu nepomohlo. Výčet jeho návrhů a realizovaných projektů však hovoří za vše. Na skromného a nadaného architekta lidé dodnes vzpomínají s úctou.
Podobně je na tom i profesor Arnošt Navrátil, autor více než 130 prací a současný vedoucí ateliéru na Fakultě architektury Českého vysokého učení technického v Ústavu nauky o budovách. Mezi řadou jeho prací se Hotel Praha poněkud ztrácí. Zcela zbytečně.