„Od městských částí jsme si vyžádali soupis všech uměleckých děl, která mají svěřená z našeho majetku,“ říká předsedkyně magistrátního výboru pro kulturu Eliška Kaplický Fuchsová (ANO).
Dosud radnice napočítaly na čtyři a půl tisíce děl. V podobném seznamu, který má Praha z roku 1999, je přitom evidováno pouze 350 plastik, pomníků, kašen a pamětních desek.
Praha teď bude do konce roku pořizovat podrobnou fotodokumentaci všech soch i jejich okolí. Vznikne tak databáze děl ve veřejném prostoru. Poškozená díla nechá město opravit, ale zřejmě jen pokud o ně bude zájem.
Umění, nebo pozůstatek socialismu?
„Praha je v podstatě zahlcena něčím, co lze uměním nazvat jen těžko, pak tu je řada děl, která jsou buď poškozena, anebo jsou pozůstatky minulého režimu, socialistického realismu,“ říká primátorka Adriana Krnáčová (ANO).
Ohrožená díla v Praze |
Město si prý musí vybrat, která díla mají veřejný prostor dotvářet a která ne. Pro zbylé sochy by měl vzniknout na okraji města „park padlých monumentů“.
Vzorem by pro Prahu mohl být třeba budapešťský Szoborpark, který skrývá desítky soch Lenina, Marxe, ale třeba i Bély Kuna, který stál v čele Maďarské republiky rad. Stejnou expozici Fallen Monument Park má i Moskva.
„Pokud již dnes dílo postrádá pro současné vnímání lidí symboliku, bude hodnotnější jej ukotvit v parku v historických souvislostech,” říká Fuchsová. Nemusí podle ní jít jen o postavy a busty, ale i o sochy, které zdobí řadu sídlišť a jejichž ztvárnění je velmi volné a dnes již prý bez zjevného významu.
Jednou z lokalit, kterou pro park město zvažuje, jsou Letňany. A to proto, že jsou dostatečně vzdálené od turisty přetíženého centra a zároveň stále dostupné metrem.
Sochař Karous: Politik nemá rozhodovat, co je kýč
S takovým přístupem ale nesouhlasí sochař Pavel Karous, který se obává, že se město takto zbaví hodnotných děl vzniklých za minulého režimu.
O okřídleného lva se může vést spor  Příkladem novodobého díla, kterému by mohl hrozit odsun mimo centrum Prahy, je okřídlený lev v parku na Klárově. Je to památník věnovaný československým letcům, kteří za 2. světové války působili v Britském královském letectvu. Dvoumetrovou sochu darovala radnici Prahy 1 britská komunita žijící v Česku. Už její osazení ale provázely spory Prahy 1 a pražských památkářů, kterým vadilo provedení díla i skutečnost, že ve zmíněném parku již jeden pomník je (o diskusi jsme psali například zde). „Místo lva bychom pro letce nechali vytvořit nové, hodnotnější dílo, které bychom mohli mít v centru Prahy, ale tento počin bychom rádi viděli někde jinde,“ řekla Kaplická. Potíž bude v tom, že okřídleného lva vlastní Praha 1. A ta o odstranění nechce ani slyšet. „Socha lva na Klárově je pro Prahu 1 nedotknutelná právě proto, že je nedotknutelná pro válečné piloty. Kvůli nim jsme ji vztyčili a jim jsme povinováni jejím zachováním. Snahám o odstranění památníku se budeme bránit všemi dostupnými prostředky,“ řekl starosta centrální městské části Oldřich Lomecký (TOP 09). Stejně tak prý radnice nedopustí ani přemístění soch Anny Chromy, které byly podle starosty umístěny v souladu se všemi povoleními. |
„Ti Leninové a Gottwaldové, Zápotočtí a Nejedlí z ulic zmizeli už v roce 1990. Dnes politici často označují socialistickým realismem pejorativně vše, co vzniklo před rokem 1989, jen na základě vlastního vkusu,“ říká Karous.
„Ve skutečnosti u nás sorela existovala do roku 1958 a pak už se stát reprezentoval spíše pozdní modernou,“ dodává. Podle Karouse je umění minulého režimu již historicky uzavřená kapitola, která by měla být chráněná.
Jak ale Krnáčová naznačila, nemusí jít jen o díla z komunistické éry. „Často se také stává, že někdo věnuje městské části sochu a ta ji bez jakéhokoliv rozmyslu umístí do veřejného prostoru, aniž by někdo posoudil, jestli je dílo kvalitní a do prostoru se hodí,“ uvedla.
O které sochy budou ulice chudší, nechtěla Fuchsová prozradit s tím, že to vyplyne z výsledků katalogizace a z jednání s radnicemi. O osudu děl by spolu s městskými částmi měla rozhodovat magistrátní komise složená z odborníků a politiků.
Podle Karouse se ve veřejném prostoru nekvalitní díla začala objevovat právě a zejména po revoluci.
„O tom, co je kýč, by ale neměl rozhodovat politik. Spíše nezávislá komise, kterou ovšem nemá sestavovat paní Krnáčová, ale odborná výtvarná obec, tak jak je to běžné na Západě,“ říká.
Okřídlený lev, či plastický motýl? Budí smíšené pocity
Pravdou je, že nové sochy často vyvolávají u Pražanů různorodé reakce. Například pestrobarevná plastika motýla od brazilského umělce Romera Britta na Ortenově náměstí. Jedněm se líbí, pro druhé je přeplácaným kýčem.
Fuchsová uvedla i další dva příklady novějších děl, kterým cesta do parku monumentů minimálně hrozí. Prvním jsou díla sochařky Anny Chromy, konkrétně fontána se čtveřicí soch tančících umělců na Senovážném náměstí a plastika mnišské kápě bez těla u Stavovského divadla.
Tvorba umělkyně vzbudila pozornost i letos na jaře, když se proti umístění plastiky Franze Schuberta do vnitrobloku Akademie múzických umění ohradila v otevřeném dopise část tamní akademické obce. Autorka se podle signatářů „pohybuje na hranici kýče nebo často za touto hranicí“.
U děl, která jsou ve vlastnictví magistrátu, nebude mít Praha s přesunutím zřejmě problém. Narazit by ale mohla u těch, která patří radnicím, což je i případ Anny Chromy (více viz box).
23. prosince 2014 |
