K třídící lince papíru v areálu Pražských služeb v Praze 9 přijíždí popelářské auto. Před velkou halou vyloží papír ze stovek pražských domácností nebo kanceláří. Ten se shromažďuje na velké hromadě dosahující ke stropu haly, odkud ho zaměstnanci přesouvají na pohyblivý pás.
V tu chvíli se odpadu začínají věnovat pracovníci v zelených vestách. Jejich úkolem je papír roztřídit. Nejde však o obyčejné zaměstnance, ale o vězně z pankrácké a ruzyňské věznice.
Ti na lince ve Vysočanech, kde se třídí veškerý papírový odpad z východní poloviny Prahy, pracují už od letošního února. Za práci dostávají odměnu 4 500 korun, ze které ale musí platit například náklady na výkon trestu nebo případné dluhy.
Takzvanému dotřiďování je určena speciální kabina umístěná několik metrů nad zemí. Pod ní jsou jednotlivé kóje, do nichž vězni vhazují papír podle předem určeného vzorce.
„Odběratelům nabízíme směsi papírového odpadu, ve kterých je zastoupen v určitém poměru papír lepenkový a bílý,“ vysvětluje vedoucí provozu Michal Šimlinger.
Všechno, co vězni vytřídí jako žádoucí papírový odpad, putuje dalším pásem do lisu, který z papíru vytvoří kompaktní balíky. Jeden balík váží mezi 400 a 600 kilogramy. Nákladní auta je pak odvážejí přímo k odběratelům, třeba do papíren. Nepapírový materiál padá na speciální hromadu, ze které se na konci směny odváží do spalovny.
Za čtyřiadvacet hodin provozu se v třídičce takto zpracuje kolem šedesáti tun odpadu. Jelikož se za tu dobu vystřídají v hale tři směny, připadá na jednu směnu přibližně dvacet tun papíru.
„Při počtu dvanácti lidí v jedné směně tak jeden vězeň vytřídí necelé dvě tuny,“ říká Šimlinger.
Mezi haldami novin, časopisů, reklamních letáků a nejrůznějších papírových útržků se ale najdou i cenné úlovky.
„Často nacházíme například doklady nebo i celé peněženky. Veškeré podobné nálezy předáváme policii,“ popisuje Šimlinger, zatímco vězni u třídící linky diskutují o počtu krys, které po třídící lince za den proběhnou.
Je ale otázkou, zda by mohli podobné téma probírat s běžnými zaměstnanci Pražských služeb. Ti se totiž s vězni mohou bavit výhradně o pracovních záležitostech. „Odsouzení nemohou používat ani žádná komunikační zařízení,“ upřesňuje pravidla ředitel věznice Pankrác Petr Suk. Přímý dohled ale věznice nezajišťuje. Protože se jedná o pracoviště s volným pohybem, dohlíží na vězně vedoucí směny.
Vězni v práci? Nejčastěji uklízejí
Pankrácká věznice, která je momentálně téměř zaplněná, má kapacitu 1 202 míst.
„Z pěti set odsouzených, kteří jsou způsobilí k zaměstnání, jich pracuje zhruba polovina,“ uvádí ředitel věznice Suk. Ne každý odsouzený totiž projde výběrem.
„Zajímají nás hlavně vlastnosti odsouzeného, délka a průběh jeho trestu a typ činnosti, za kterou byl trestán,“ přibližuje Suk kritéria, podle kterých pankrácká věznice vybírá vězně vhodné k zaměstnání.
O práci podle ředitele věznice odsouzení zájem mají. Může jim totiž pomoci v novém životním startu po uplynutí trestu.
„Pokud by se k nám po výkonu trestu někdo ze současných pracovníků hlásil, tak má dveře otevřené,“ uvádí mluvčí Pražských služeb Radim Mana. I proto je v plánu další rozšíření počtu vězňů zaměstnaných v třídičce odpadu. Ve hře je i možnost jejich nasazení na noční směnu. Ta je ovšem pro věznici organizačně problematičtější.
Vedle deseti vězňů, kteří pracují v třídičce v Praze 9, zaměstnávají Pražské služby ještě čtrnáct dalších, kteří třídí odpad v Chrášťanech u Prahy. Třídicí linka ale není jediným místem, kde odsouzení pracují.
„Vězně zaměstnává například Generální ředitelství Vězeňské služby, ministerstvo spravedlnosti nebo nejrůznější soudy. Většinou se jedná o úklidové a údržbové práce. Jsou to všechno lidé, kteří si odpykávají lehčí tresty,“ říká mluvčí Vězeňské služby Petra Kučerová.
