Obec Vysoký, dříve Hohenwald, které místní v nářečí neřekli jinak než Huchwahl, stejně jako celá řada jiných vesnic doplatila na odsun Němců po druhé světové válce. Ale nepředbíhejme.
Vysoký, s nadmořskou výškou 643 metrů (některé zdroje uvádějí 639) nejvýše položenou osadu na Frýdlantsku, založila začátkem sedmnáctého století Kateřina z Redernu.
Vysočtí bývali proslulí svým pytláctvím
Mezi lety 1642 a 1894 zastávali funkci prvního muže vesnice příslušníci místního rodu Zückerů. Obec patřila pod farnost Vítkov a byla v ní škola, do které chodily také vítkovské děti. Mimochodem, obyvatelé Vysokého, který ležel nedaleko saské hranice, bývali proslulí pytláctvím.
„Z Vysokého dokonce pocházel vrah polesného Málka či Malika, který má nedaleko pod Kančím vrchem malý pomníček. Vražda se stala roku 1870, ale střílející pytlák Antonín Rieger byl odhalen až po celých sedmadvaceti letech. Odsouzen byl k trestu smrti oběšením, ale trest mu byl nakonec zmírněn na dvanáct let těžké káznice,“ zmínil lokální patriot Pavel Vinklát.
V roce 1834 zde stálo již 31 domů se 185 obyvateli. „Nejvyššího počtu obyvatel dosáhl Vysoký v roce 1880, a to 234. V roce 1900 zde bylo 42 domů s 206 obyvateli. Předválečný údaj z roku 1939 uvádí, že domů zde bylo tehdy 41 a v nich bydlelo 136 osob,“ uvedl na webové stránce, věnující se zaniklým místům, Zdeněk Pechar.
Druhá světová válka všechno změnila
Ještě mezi dvěma světovými válkami fungovaly v osadě dvě hospody, jeden obchod a pár živností. Pak ale přišla druhá světová válka a vše převrátila naruby. Všichni ti Zückerové a další museli po staletích opustit své domovy a chudá políčka a odejít do rozbombardovaného Německa, kde o ně nikdo nestál.
Na úpatí Lysého Vrchu, kde se celý podzim válejí mlhy, zima trvá s nadsázkou od října do dubna a neustále fouká vítr, se českým osídlencům z vnitrozemí nechtělo. Postupně se tak rozpadly desítky neobydlených domů, na několika místech jsou ještě patrné jejich základy. Původní zahrádky a políčka byly rozorány a dnes se tu na nich pasou stáda krav.
Z mlýnu zbyla ruina
Roku 1985 osada Vysoký oficiálně přestala existovat. Rozhodně to tu ale stojí za výlet. Třeba kvůli troskám mlýna nad bývalou vsí. Právě tady, kde to skoro pořád fouká, se rozhodl postavit rychtář Eduard Zücker s povolením Kristiana Kryštofa Clam-Gallase svůj větrný mlýn. Stalo se tak roku 1830 a mlýn ročně zpracoval 180 měřic obilí a vyrobil 120 centů mouky.
Roku 1866, za prusko-rakouské války, mlýn poškodilo pruské vojsko. Údajně proto, že jeho majitel odsud dával zprávy rakouské armádě o pohybech nepřítele.
„Zajímavostí je, že poté, co majitel neobnovil mlýn k původnímu účelu a začal zdivo rozebírat, dostal vysokou pokutu, protože znehodnotil významnou dominantu krajiny. V letech 1880 až 1896 se mlýn připomínal již jako ruina,“ zmínil na webu, pojednávajícím o zaniklých obcích, Petr Veselý.
Mohutný rozvoj turistiky na přelomu století přiměl Adolfa Zückera, příbuzného původního majitele, v roce 1897 ruiny opravit a přestavět na rozhlednu.
Dnes jsou z mlýna opět trosky. Navzdory zkáze si však zbytky silných zdí z velkých kamenů zachovávají odlesk někdejší majestátnosti.
Jaká to musela být v sousední výletní restauraci kouzelná odpoledne a jak tu asi vypadaly večerní pijatyky chasníků z Hohenwaldu? Zdi bývalého mlýna do slunného odpoledne vydechují chlad, všechno pamatují, ale zkus je donutit ke vzpomínkám: mlčí jako zařezané.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
