Ta hračka v éře socialismu nechyběla snad v žádném dívčím pokojíčku. Vyráběla se v obrovských sériích a vyvážela se do řady evropských států.
Anna Vystydová
|
„V rodině máme opravdu dost Františků. Já tak začala panence zpočátku říkat pracovně. Pak už jsme jí tak říkali všichni. Ale oficiální jméno to nebylo,“ objasňuje původ jména František jeho autorka.
Jak jste se dostala k panenkám?
Po maturitě na Uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti, což byla bývalá Škola umění ve Zlíně, jsem několik let navrhovala hračky v gumárenských podnicích. Pracovala jsem pro Vulkán Dolní Kralovice a Gumotex Břeclav. Tam se vyráběly hračky pro děti. Původně byly z pryže, později z PVC.
Vzpomenete si, za jakých okolností vznikl právě František?
To je víc než padesát let! Chtěla jsem udělat trochu jinou panenku, než jaké se do té doby vyráběly. Tehdejší panenky měly spíš dámské proporce a byly z několika druhů materiálů. Vlásky z umělých vláken nebo skleněné oči. Já jsem navrhla, aby František vypadal jako děťátko. A byl celý z PVC. To bylo výhodné, holčičky ho mohly i koupat. Měl silnější nožky ohebné v kyčlích. Teď koukám, že mohly být trošku hubenější, ale už se s tím nedá nic dělat. Stejně jako nožky bylo možné ohýbat i ručky v ramenou a hýbat hlavou. A na hlavě měl vyčesaného malého kohouta.
Návrhem vaše práce skončila?
Kdepak. Tehdy bylo nejdůležitější, zda návrh nové hračky schválí výtvarná rada. Přes její stanovisko nejel vlak. Pak jsem musela připravit formy, rozpracovat technologický postup a společně s technology připravit zkušební výrobu. Teprve poté se mohlo začít vyrábět sériově.
Vzpomenete si, jak byl František oblečený?
Navrhla jsem mu jednoduchou bílou košilku se zavázáním za krkem, takového andělíčka. Měl i miminkovskou čepičku. Později dostal i kalhoty a košilku. Panenka se oblékala různě, podle toho, zda měla představovat chlapce nebo holčičku. Připravila jsem také krabici, ve které se měl prodávat. Byla pruhovaná s kanafasovým vzorem a s otvorem, kudy bylo vidět hlavičku panenky. Ta se ale nakonec nevyráběla. Kvůli tomu, aby podnik ušetřil pár korun, dali Františka do úplně obyčejného balení. To mě dost mrzelo. Nikdo si neuvědomil, že pěkné balení může prodej zvednout i několikanásobně. Bylo to nemístné šetření.
Na stole leží další František, je ale mnohem menší...
Panenka se vyráběla ve dvou velikostech. Větší byl ideální do tašky. Menší, přibližně dvanácticentimetrový, se děvčatům hodil do kapsičky.
Vy jste ale slavila úspěch i v soutěžích.
V roce 1963 podnik Gumotex vypsal celostátní soutěž na nové typy panenek. Vyhrála jsem tehdy několik cen. Měla jsem ohromnou radost, ale bohužel, z výroby sešlo. Nebyly prý peníze.
Později jste svoje zkušenosti předávala dál. Kde jste učila?
Na Lidové škole umění v Chebu jsem působila více než dvacet let. Vedla jsem zde výtvarný obor.
