Téměř každý člověk má něco, co v něm vzbuzuje panický strach. Seznam fobií je předlouhý a může se na něm objevit vlastně cokoli, každá věc, jev nebo událost může v někom budit hrůzu. Ta je někdy odůvodněná. Pokud vás kousl pes, když jste byli malí, nebude divné, když vůči hafanům budete pociťovat nepřekonatelný strach.
OBRAZEM: Slavné hvězdy odhalily své fobie |
Jsou však lidé, kteří se psů nebojí, zato nemohou vystát kohouta nebo husu, prostě jako děti udělali špatnou zkušenost právě s těmito zvířaty, třeba o prázdninách u babičky. Ti, kdo byli v dětství hodně nemocní, si mohou vypěstovat strach z lékařů, injekcí a podobně. Spousta fobií je ovšem neodůvodněná a ten, kdo některou z nich trpí, nemůže vysvětlit, proč ji má. Je v tom sice něco iracionálního, ve výsledku to však vyjde nastejno.
Během doby některé chorobné strachy zanikají, naši předkové možná trpěli hrůzou ze sečných zbraní nebo soubojových pistolí, ovšem nové úzkosti vznikají, například taková nomofobie. Člověka, který ji má, sžírá strach ze ztráty či vybití mobilu nebo z toho, že se ocitne mimo signál.
Cítíme se jako myš před hadem
Omlouváme se všem, kdo trpí panikou z myší a hadů, protože těm, kteří mají fobii, někdy stačí jen slyšet nebo si přečíst název toho, co je děsí. Nicméně, kdybychom měli popsat, co cítí lidé s fobiemi, pak se příměr o myši a hadu velice hodí.
Chorobný strach se projevuje mnoha způsoby, nejčastěji hysterií, křikem, pláčem, anebo naopak ztuhnutím, kdy člověk nedokáže promluvit, pohnout se, podobně jako ubohá myška před krajtou. Někdo se nekontrolovaně rozklepe, někdo může ba i omdlít nebo zvracet. Veliký strach totiž ovládá nejen naši mysl, ale také tělo. Jako při jakémkoli ohrožení se zvýší tep a tlak, sevře se žaludek, může se nám začít točit hlava, organismus se prostě připravuje na útok či útěk.
Vyhledat pomoc není ostuda
Jak už bylo řečeno, mnohé strachy si neseme z dětství. Například někdo si vypěstoval fobii ze tmy. Rodiče ho třeba nechávali večer doma samotného nebo se hádali, když usínal sám v pokoji, a on si pak temnotu spojil s negativními zážitky. Takový strach může přetrvat, ale časem se také ztrácet, záleží na mnoha okolnostech.
Pokud vás tedy svazuje úzkost a panika, dokonce vás třeba omezují v práci nebo ve styku s lidmi, zkuste je řešit s odborníky. Hodně pomáhá takzvaná kognitivně behaviorální terapie, díky které byste se mohli dobrat i toho, proč trpíte strachem, ale je možné také podávat léky.
Strach z nemocí i o zdraví. Netýkají se tyto fobie i vás? |
U někoho se dobře osvědčuje terapie expoziční, i když při vysvětlení, o co jde, se spousta lidí rozklepe. Terapeut svého klienta postupně a velmi citlivě připravuje na střet se strachem. Zjednodušeně řečeno, nejdřív se o pavoucích jen mluví. Později je klient vyzván, aby si představil pavučinu, malého pavoučka… A nakonec by měl dospět tak daleko, že mu nebude zatěžko si nějakého osminohého členovce pochovat. V posledních letech se k tomu využívá i virtuální realita.
Na výsledky léčby není dobré spěchat. Kupříkladu uznávaný psycholog Slavomil Hubálek tvrdil, že ženy se nejhůře zbavují fobie z hadů, a dodával, že tento strach mají i samice mnoha zvířat – plaz se totiž dostane na strom, do díry, kamkoli a ohrozí jejich mláďata. Jako by byla ve dvou i vícenohých mámách tato zkušenost nějak zakódovaná.
Znáte nejčastější fobie?
|
