Od té chvíle se rozjela série vyšetření a často i bolestivých zákroků, které však měly jen krátkodobý účinek. Nevzdávala jsem se, vystřídala jsem několik odborných pracovišť, bohužel však bez většího úspěchu.
Konec koníčkům
Problémy s močením se stále zhoršovaly a působily mi potíže v osobním životě i v práci. V logistickém centru, kde jsem vyřizovala dokumentaci pro řidiče, jsem neměla šanci na pauzu. Lidé se tu střídali jak na běžícím pásu.
Můj boj s nemocíČlánek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
Bylo to otřesné. Téměř neustále jsem měla pocit, že „musím“ a že „nedoběhnu“, ale na toaletě mi trvalo nekonečně dlouho, než ze mě vyšly tři kapky. Už když jsem se přes celou halu vracela na pracovní místo, cítila jsem, že to začíná nanovo. Poznámky nadřízených a kolegů tomu moc nepomohly.
Na toaletu jsem běhala každých dvacet minut a jednu dobu jsem se musela i cévkovat, což bylo obzvlášť v práci a vstoje hrozné. Snažila jsem se nepít, což ale přineslo jen další potíže. Vzdala jsem se koníčků a postupně se pro mě staly problémem i delší nákup nebo cesta k lékaři.
Roky plné trápení
Teprve po sedmnácti letech jsem se dostala na doporučení své doktorky k lékaři Michalu Rejchrtovi do pražského Motola. Pan doktor se mě ujal a po několika vyšetřeních mi řekl, že není potíž „v trubkách“, ale v jejich ovládání.
Nabídl mi možnost řešení pomocí neurostimulátoru, který by ovládání měchýře obnovil, a já jsem nadšeně souhlasila. Představa, že se mé problémy konečně vyřeší, byla úžasná. Nedala jsem ani na „dobré“ rady kolegyň, že je divné mít v sobě nějaký přístroj, že bych se měla naučit to vydržet.
Nový život
V Motole proběhla vyšetření a hned jsme se s lékařem dohodli na termínu první fáze operace. Při ní se pacientovi do těla zavedou elektrody do blízkosti křížového nervu a na opasek se připevní testovací přístroj, který se ovládá pomocí speciálního „mobilu“.
Pacient si může nastavovat a uzpůsobovat sílu impulzů podle vlastní potřeby a během tří týdnů se s přístrojem sžije. To se stalo, vše fungovalo přesně podle plánu a po třech týdnech mi lékař při druhém zákroku do těla implantoval stálý neurostimulátor o velikosti padesátikoruny.
Po čtrnáctidenní rekonvalescenci bylo možné vrátit se k normálním činnostem včetně sportu a dalších aktivit.
Ovládání měchýře začalo fungovat hned po prvním zákroku a bylo to skvělé. S neurostimulátorem jsem se téměř okamžitě sžila. Najednou jsem místo několika desítek návštěv toalety denně byla na šesti a vše je naprosto perfektní.
Jak to celé fungujeNeurostimulátor je přístroj, který dokáže řešit příčiny spojené s narušeným fungováním systému nervů ovládajících vyprazdňování. Tzv. sakrální neuromodulace je velmi efektivní metoda, která omezí obtíže až o 95 % a současně je miniinvazivní, tedy maximálně šetrná. Léčba má 95% účinnost a je plně hrazená z veřejného zdravotního pojištění. Pomocí slabých elektrických impulzů, které neurostimulátor vysílá do nervového okruhu, se obnoví funkce močového měchýře a ten začne fungovat tak, jak má. Nastavení intenzity a četnosti impulzů lze upravovat pomocí aplikace na mobilním telefonu, takže si pacient může stimulaci řídit podle potřeby. Následná rekonvalescence trvá zhruba dva týdny, pak se pacient může vrátit k běžnému životu včetně sportu. Přístroj je vhodný pro pacienty, u kterých selhal klasický způsob terapie včetně léčby medikamenty. |
