Před třemi lety začala Ivana Neuvirthová masivně krvácet. Následovalo několik vyšetření s neúprosným závěrem. „Šlo o karcinom vaječníku se zasažením dělohy, celé břišní dutiny a uzlin v hrudníku a v tříslech,“ vzpomíná Ivana Neuvirthová.
„Když jsem slyšela celý seznam nálezů, měla jsem pocit, že se už nenadechnu.“ Nemoc už byla ve čtvrtém stupni, nebylo tedy možné nádor operovat. „Bylo mi zle, nemohla jsem spát, jíst a vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Nechtěla jsem vidět vnoučata ani děti, protože když jsem je měla před očima, myslela jsem na to, že za pár měsíců tady nebudu. Nemohla jsem v sobě tuto informaci zpracovat.“
Lékaři během týdne rozhodli o zahájení léčby chemoterapií kombinovanou s biologickou léčbou a to znamenalo novou naději. Celá rodina Ivanu Neuvirthovou podporovala. „Nutili mě k normálnímu životu, cvičit a jezdit na kole,“ vypráví.
Můj boj s nemocíČlánek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. |
„Léčba probíhala v třítýdenních periodách, vždy dva dny kapaček a tři týdny volno. Samozřejmě jsem se bála, jak ji budu zvládat, v paměti jsem měla svou kamarádku, s kterou jsem její léčbu kdysi prožívala. Její chemoterapie, urputné zvracení, průjmy, únavu. Ale já musím za sebe říct, že jsem všechno snášela poměrně dobře, nikdy mi nebylo při podávání špatně. V podstatě nejhorší - bylo období asi tří až sedmi dní po kapačkách - kdy nastoupila obrovská únava, průjmy… Tak jsem tomu prostě podřídila svůj denní rytmus, odpočívala jsem a těšila se, až to přejde a zase budu jezdit na kole a chodit na procházky. Po ukončení šestého cyklu jsem absolvovala třiadvacetikilometrový výšlap po Křivoklátsku, a i když musím přiznat, že při jednom výstupu jsem se tam musela vyškrábat téměř po čtyřech, zvládla jsem to a pořád si říkala, že takhle překonám i tu nemoc. V tom všem mne podržela moje víra v Boha, to on mi dával sílu.“
Léčba účinkovala a postup nádoru se zastavil, a to natolik, že už bylo možné ho operovat. „Nikdy bych si nedokázala představit, že se budu těšit na plánovanou těžkou operaci,“ vzpomíná Ivana.
Během roku podstoupila tři rozsáhlé chirurgické zákroky doprovázené komplikacemi, vždy byla dlouho v nemocnici a zhubla na pouhých sedmačtyřicet kilogramů. Rekonvalescence ale postupovala a síla se jí vracela. „V loňském roce jsem se po dvaceti letech soužití s mým skvělým partnerem Jardou vdala,“ usmívá se Ivana Neuvirthová. „Dohromady máme čtyři děti a sedm vnoučat, samé kluky. Já sama mám jednoho syna a jednu v podstatě adoptovanou dceru.“
Ivana Neuvirthová je nyní v invalidním důchodu, předtím byla představitelkou vedení pro ISO normy v menší firmě vyrábějící požárněbezpečnostní systémy. Byla to různorodá práce a různorodé jsou i Ivaniny koníčky.
„Všichni jsme poměrně sportovně založení, já sama miluji ježdění na lyžích a snowboardu, kolo a dlouhé procházky. V posledním roce jsem se vrátila i ke sportovní gymnastice, trénuji malé kluky na Kladně. Moc mne baví různé přestavby, tapetování, natírání, předělávání bytových prostor, vytváření nových zahrad a podobné činnosti. Zrovna nyní pomáhám při celkové rekonstrukci velkého domu syna mé kamarádky a velmi mne to naplňuje,“ říká statečná žena, která se nenechala zlomit těžkou nemocí.
A dodává: „Jsem vděčná Bohu za to, že mne přivedl právě do rukou lékařů onkogynekologického centra VFN v Praze. Všem ženám, které onemocní, bych chtěla vzkázat, aby se nevzdávaly a podstoupily léčbu, která jim může zachránit život. Také bych chtěla všechny ženy požádat, aby nepodceňovaly preventivní prohlídky, snažily se naslouchat svému tělu a nebály se svěřit svému lékaři i s malými problémy, které jsou podle nich nevýznamné.“
Karcinom vaječníkuPřestože je karcinom vaječníku velmi závažným onemocněním, dochází právě nyní k objevům, které postupně zlepšují jeho prognózu. Od roku 2021 mají české ženy s nově diagnostikovaným onemocněním k dispozici novou cílenou léčbu. Preparáty ze skupiny takzvaných PARP inhibitorů významně prodlužují přežití. U některých žen by tato terapie mohla vést i k vyléčení, což ale potvrdí až delší doba sledování. „Aktuálně je tato léčba dostupná ženám s mutací v genech BRCA1/2 a očekáváme, že v roce 2022 dojde k rozšíření dostupnosti i pro většinu žen bez této genetické predispozice,“ vysvětluje prof. MUDr. David Cibula, CSc., FCMA, vedoucí Onkogynekologického centra Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze. „Velké výzkumné týmy také testují několik přístupů, jako je detekce nádorových buněk v krvi, v sekretu z děložního hrdla nebo z výplachu dutiny děložní. Zkoumají i možnosti genetického vyšetření, které odhalí kumulaci genetických poruch nashromážděných během života, které s vysokou pravděpodobností vedou ke vzniku nádoru. Žena s touto predispozicí pak bude buď pečlivěji sledována, nebo podstoupí chirurgické odstranění orgánů tak, aby nádor vůbec nevznikl.“ Širší a podrobnější informace o nemoci a její prevenci najdete na webu Brcanejsoujenprsa.cz. Ženy, které onemocněly zhoubným gynekologickým nádorem, podporuje Pacientská organizace VERONICA. Na stránkách www.pacientska-organizace.cz najdete příběhy žen bojujících s nemocí a získáte objektivní informace o prevenci a léčbě. |
