Začněme ale o několik měsíců dřív, tedy těhotenstvím. Ještě před pár desítkami let byly ženy od mnohých sportů v těhotenství zrazovány nebo jim byly přímo zakazovány. Ukázalo se ale, že obavy, že by jim mohla vypadnout děloha z těla i s dítětem, jsou naprosto liché. Lékaři dnes na těhotné atletky dohlížejí a radí jim, co je vhodné a co ne, závodění ani trénink jim ale již nezakazují. Namísto toho jim spíš radí řídit se vlastními pocity; znalost svého těla je ostatně pro profesionální sportovce nutností. Některé ženy se rozhodnou v tréninku zvolnit, některé donutí zdravotní potíže strávit těhotenství v posteli, spousta z nich ale trénuje dál.
„Sportovala jsem vlastně celé těhotenství v návaznosti na moje pocity a možnosti, které dané stádium těhotenství umožňovalo. Určitě jsem ubrala na intenzitě, ale cítila jsem se dobře, takže v zimě lyžování, lehčí posilování a koncem těhotenství aspoň fitko, cvičení a chození,“ popisuje svůj režim během těhotenství běžkyně na lyžích Kateřina Neumannová.
Vítězství i v těhotenství
Před rokem pak tenistka Serena Williamsová dokázala v osmém týdnu těhotenství (o kterém ale tehdy vědělo jenom pár vyvolených) vyhrát grandslamový turnaj. Paula Radcliffová je legendární britská běžkyně, která dodnes drží světový rekord v maratonském závodě. Od tréninku ji neodradila ani dvě těhotenství, během kterých podle svých slov běhala až do porodu. Podobných příkladů bychom našli víc - třeba nigerijská hráčka stolního tenisu Olufunke Oshonaiková soutěžila na olympijských hrách v Rio de Janeiru ve třetím trimestru. Americká olympijská diskařka Aretha Thurmondová vzpírala a házela diskem po celou graviditu.
„Jsou to ale výjimky, nejenom díky sportovnímu talentu, ale také protože jejich těla vydrží intenzivní trénink. Dokážou se velmi rychle zregenerovat. Jestli to někdo dokáže, pak jsou to tyto ženy,“ myslí si James Pivarnik, profesor kineziologie a epidemiologie, který se na Michiganské státní univerzitě zaměřuje právě na těhotenství a sport.
Nejtěžší okamžiky ale samozřejmě nastanou až po porodu. Studie sice naznačují, že by těhotenství mělo díky větší kapacitě plic, většímu proudění krve i zvýšeným hladinám růstových hormonů znamenat pro ženu výhodu, tyto změny ale nejsou dlouhodobé. Svou daň si naopak můžou vybrat kolísající hladiny dalších hormonů, obavy o dítě a hlavně nedostatek spánku, se kterým se potýká většina novopečených rodičů.
Kateřina Neumannová si to uvědomovala, proto příliš tréninky a závody po porodu neplánovala. „Čekala jsem, jak to půjde a co mi tělo a miminko dovolí. Rodila jsem začátkem léta, takže jsem plánovala pouze místo pobytu po porodu, které by mi dovolovalo skloubit péči o Lucku a dalo se tam začít s tréninkem,“ popisuje šestinásobná olympijská medailistka. „Musela jsem hodně cvičit, protože tělo bylo po porodu takové ´rozvolněné´ a pořád mě něco bolelo. To přešlo až s koncem kojení. Lucka byla naštěstí vzorné miminko a vše probíhalo možná líp, než jsem si mohla představit. V tom jsem od jiných měla velké štěstí. Zadarmo ale návrat nebyl, musela jsem si to tvrdě odpracovat. Zpětně vidím největší problém právě v období po porodu, kdy je tělo kvůli hormonům jiné a není připraveno na vysokou zátěž,“ vzpomíná Kateřina Neumannová.
Těžké chvíle po porodu
Ne všechny profesionální sportovkyně ale vzpomínají na toto období jako na idylické, některé dokonce otevřeně mluví o tom, kolik dřiny a odříkání je návrat do formy stál.
„Byla jsem vyčerpaná,“ popisovala pro Chicago Tribune americká dálková běžkyně Deena Kastorová, která se k závodění vrátila tři měsíce po porodu. „Měla jsem pocit, jako bych se sotva držela nad hladinou. Byla jsem více unavená, než kdykoliv předtím při běhání maratonu. Děláte si starosti, jestli dost běháte a zároveň jestli trávíte dost času se svým dítětem. Začnete chodit dřív do postele. Musíte si prostě zvyknout a dělat kompromisy,“ popsala své pocity v prvních měsících po porodu.
Podobně své emoce popsala deníku Sun britská sedmibojařka Jessica Ennis-Hillová: „Bylo to opravdu těžké, moje tělo se tak změnilo. Uvolní se vám svaly a tělo se natáhne. Nejtěžší je nedostatek spánku. Byla jsem psychicky vyčerpaná. Fyzicky jsem své tělo opravdu namáhala, soutěžení po porodu byl opravdu těžký úkol.“
Již zmíněná Paula Radcliffová zase přiznala, že si příliš brzkým návratem k tréninku po dlouhém a komplikovaném porodu přivodila únavovou zlomeninu páteře a musela s ním na dalších osm týdnů přestat.
S těžkostmi se nyní potýká i Serena Williamsová, která se rozhodla neúčastnit letošního Australian Open (právě tam loni zvítězila těhotná), protože cítí, že ještě nemá dostatečně natrénováno. I Williamsová se nedávno rozpovídala o tom, jak se zkomplikoval její zdravotní stav po akutním císařském řezu v září loňského roku. Tenistku následně ohrožovaly na životě krevní sraženiny, kvůli kterým musela na několik dalších operací, rozestoupila se jí i jizva na břiše. Samotný fakt, že byla schopná tak brzy začít trénovat a na sklonku roku odehrát první zápas, je tedy velmi úctyhodný.
S dítětem přichází i motivace
Jakmile se sportovkyně dokážou přenést přes první nejnáročnější měsíce, mohou se následně těšit i na pozitivní vliv mateřství na jejich kariéru. Téměř všechny ženy se shodují na tom, že se pro ně jejich děti staly novou motivací do dalších sportovních výkonů. Paula Radcliffová si třeba během prvního maratonu po porodu neustále do rytmu odříkávala jméno své dcery „Isla“. Newyorský maraton v roce 2007 vyhrála a svou dcerku pak pyšně nosila v náručí zabalenou do britské vlajky.
Vítězné objetí s dcerkou v cílové rovince si po porodu vychutnávala i Kateřina Neumannová. „Když odezněly poporodní změny na organismu, měla jsem najednou o 3 kilogramy méně než před porodem, což v mém sportu bylo dost zásadní. Pozitivní roli hrála i psychika, kterou jsem měla ve skvělé pohodě a byla jsem připravena bojovat o každou sekundu na trati. Doma jsem pak měla milované miminko, pro mě to byla krásné doba,“ líčí běžkyně na lyžích s tím, že mateřství ovlivnilo její kariéru rozhodně pozitivně.
Diskařka Aretha Thurmondová se před několika lety svěřila NBC, že byla příjemně překvapená množstvím dětí, které se objevily na jednom z olympijských kvalifikačních závodů. I ona vzala své dvě děti s sebou a ty si najednou připadaly pomalu jako ve školce. Atletky mezi s sebou prý vtipkují o své „mama power“, vyměňují si rodičovské, dietní i tréninkové tipy. „Teď, když je nás víc, tak se musíme vzájemně podporovat,“ dodala později s tím, že mohou inspirovat mladší atletky k tomu, aby mateřství jenom kvůli sportu neodkládaly.
