Módu netvoří jen kultovní osobnosti jako Karl Lagerfeld, drsní šéfové jako Anna Wintourová nebo známé tváře z oscarového červeného koberce. Trendy ve vysoké módě a potažmo i v tom, co nakupujeme v řetězcích a oblékáme každý den, často určují tiché vody, co omílají stylové břehy.
Jako Nicola Formichetti – samozvaný introvert, nadšený pianista a milovník meditace, kterého magazín Business of Fashion zařadil mezi padesát nejvlivnějších lidí v módě.
Řím – Tokio – Londýn – New York
Syn japonské letušky a italského pilota vyrůstal v osmdesátých letech na střídačku v Římě a v Tokiu. Svoje místo ve světě hledal dlouho, nejen doslova, ale i metaforicky. Nejdřív se chtěl stát klasickým pianistou (dodnes prý u klavíru rád odpočívá), později se rozhodl, že bude architekt.
Kvůli studiu architektury se dokonce přestěhoval do Londýna. „Vypadalo to asi tak, že jsem na univerzitu vešel hlavním vchodem a pak jsem zadním vchodem utekl do klubu, kde jsem strávil další tři roky,“ vzpomínal později pro časopis VICE. Party, noční život a pouliční móda londýnské mládeže se staly jeho vášní i životním stylem.
Později i kariérou. Začal pracovat v trendy londýnském butiku The Pineal Eye, kde se brzy vyšvihl na kreativního ředitele a hlavního nákupčího. Díky dětství strávenému mezi dvěma kulturami i díky vrozenému talentu měl oko pro nové módní výstřelky i nepravděpodobné, ale geniální kombinace.
V té době si ho všimla redaktorka Kathy England z tehdy možná nejprogresivnějšího britského módního magazínu, Dazed & Confused. Nicola v něm dostal na starost jednu stránku, jeho schopnosti – tehdy už jako stylisty – mu ale brzy vynesly pozici módního ředitele a později také kreativního ředitele časopisu.
Byl na vzestupu: spolupracoval i s dalšími kultovními médii jako V, Arena Homme+, AnOther Magazine nebo Harper’s Bazaar. To všechno byly cenné zkušenosti a zároveň vstupenky mezi nejlepší módní fotografy, do velkých módních domů od Alexandera McQueena po Pradu, kterým Formichetti pomáhal na přehlídkách a na foceních. A později, když se přestěhoval do New Yorku, i do světa áčkových celebrit.
Láska na první pohled
V roce 2009 přišel zlom, Formichetti se totiž potkal s tehdy začínající popovou hvězdou, která si říkala Lady Gaga. Byla to láska na první pohled, na tom se oba shodují. Dvojici spojovala slabost pro večírky i pro extravagantní módu, Gaga se nebála vyzkoušet žádnou z kreací svého nového kamaráda a kolegy, a společně tak založili kreativní tým, který nazvali Haus of Gaga.
Zpěvaččiny bláznivé modely z té doby si pamatuje spousta lidí, málokdo ale ví, že za nimi stál právě tenhle drobný, tichý muž. Formichetti pro Gagu vybral rudý krajkový outfit od McQueena, ve kterém převzala MTV Video Award v roce 2009, i vesmírnou kreaci od Nazira Mazhara, ve které vystoupila v pořadu Saturday Night Live. Staral se o styling ikonických videoklipů k singlům Bad Romance a Telephone a hlavně - oblékl ji do nezapomenutelných šatů ze syrového hovězího masa.
Lady Gaga na MTV Video Awards 2009
Lady Gaga ve videu k singlu Telephone (2009)
Lady Gaga na MTV Video Awards 2009
„Netušil jsem, jak mám někoho oblékat na hudební vystoupení, tak jsem se prostě řídil receptem, který už jsem znal z módních časopisů, a proměnil jsem Gagu v módní editorial. Ovšem ve 3D,“ vysvětlil později britskému Daily Telegraph. „Bral jsem ji jako takovou obálku časopisu, ovšem živou, chodící, tančící a navíc ve formě popkulturní ikony, která měla masový dosah.“
Vážně to tak bylo. Gaga byla na vrcholu popularity a její ojedinělý styl se na celém světě snažily kopírovat statisíce nadšených fanynek a fanoušků, které zpěvačka překřtila na své „Little Monsters“ čili malé příšerky. Ale pro Formichettiho byl život těsně pod září reflektorů a obrovský vliv, který najednou měl, až moc silná káva.
K tomu všemu si ho za kreativního ředitele vybral legendární francouzský dům Mugler, spolu se svým bratrem Andreou rozjel úspěšnou značku Nicopanda, která vychází z japonské „kawaii“ módy, a začal spolupracovat s kosmetickou značkou MAC. Navíc řídil módní sekci japonského Vogues Hommes, pánské edice známého mezinárodního časopisu.
Mugler, podzim - zima 2011
Nicopanda, jaro - léto 2018
Nicopanda, jaro - léto 2018
Z krále extravagance králem denimu
Zvládal toho prostě víc než většina lidí za celý život. Sám přiznává, že musel zvolnit. I když zvolnit v jeho slovníku neznamená zlenivět. Dvakrát denně medituje, každý den jezdí na kole, stará se o kreativní stránku japonského řetězce Uniqlo, ale ze všeho nejvíc se teď věnuje jedinému projektu – italské značce Diesel, kterou před pár lety doslova pomohl zachránit před bankrotem.
„V devadesátých letech, kdy mi bylo asi osmnáct, platil jejich obchod v Londýně za to nejvíc cool místo,“ zavzpomínal pro Daily Telegraph. „Samozřejmě jsem si tam tehdy nemohl nic koupit, protože jsem neměl skoro žádné peníze, ale už ten pocit, že tam můžete zajít a jen tak koukat... To bylo něco!“ Když ho upadající značka přizvala ke spolupráci, rozhodl se, že z ní udělá znovu tu nejstylovější záležitost, jaké je schopen.
Diesel Black Gold, kolekce jaro - léto 2018
Po zkušenostech s Lady Gaga a módním domem Mugler to byla skoro hračka. Díky Dieselu se prý znova zamiloval do denimu, hlavní devízy značky, a pravděpodobně tak nemálo přispěl k „denimové renesanci“, kterou móda v posledních letech zažívá. Jeho nenápadný, a přitom neuvěřitelný talent tak zase jednou ovlivňuje styl celé masy mladých lidí.
Přitom má jen jednu módní radu, aspoň podle rozhovoru pro magazín Refinery29: „Myslím, že by si lidi měli dělat, co chtějí, a nosit, co chtějí. Já ve všem dokážu najít něco pozitivního a vlastně si myslím, že i špatný vkus je svým způsobem dobrý.“
