Hanka ZemanováNarodila se před 41 lety v Praze. Vystudovala Pedagogickou fakultu UK v Praze, během studií absolvovala dva studijní pobyty ve Francii, kde se mimo jiné věnovala ekologické výchově. S bývalým manželem podnikali v oblasti biopotravin, dnes působí jako nezávislá odbornice na biopotraviny, spolupracuje s řadou médií na problematice zdravého vaření a ekologicky šetrného životního stylu. Je autorkou BioAbecedáře a bestselleru Biokuchařka z roku 2006, na kterou loni na podzim navázala Novou biokuchařkou. První náklad se vyprodal během tří měsíců, dotisk bude na trhu v druhé polovině ledna. Deset let žije ve vesnici u Sedlčan ve středních Čechách. Má dvě dcery, devítiletou Natálku a pětiletou Elišku. Více na www.biokucharka.cz. |
Držela jste někdy dietu?
Nepamatuju se. Možná v období před dvacítkou, když jsem se vrátila po roce studia z Francie a měla jsem o nějakých patnáct kilo víc než teď. Tehdy jsem váhu řešila, experimentovala s různými stravovacími systémy a kila šla nahoru dolů. Za posledních dvacet let jsem žádnou dietu nedržela a mám stále stejnou postavu.
Přibrala jste, protože vám francouzská rodina na studijním pobytu vyvařovala?
V rodině, u které jsem žila, se vařilo dobře, měli jsme spoustu zeleniny, chodili na trhy a připravovali sezonní potraviny. Ale vyrůstala jsem v době, kdy u nás nebyly určité potraviny k sehnání, a tak jsem se jimi ve Francii přejídala. Vzpomínám si třeba na mou vášeň pro sladké jogurty, které u nás tehdy v takovém výběru nebyly. Klidně jsem snědla tři čtyři na posezení. A také jsem si užívala hodně sýrů a logicky jsem přibrala.
Jak jste potom zhubla?
Možná jsem vyrostla z toho kritického věku mezi šestnácti a dvaceti lety, kdy se holky zaobalují, ale určitě sehrála svou roli radikální změna jídelníčku, kterou jsem udělala kvůli zdraví, ne kvůli zhubnutí. Bývala jsem věčně nachlazená, často jsem brala antibiotika a lékařka mi doporučila omezit mléčné výrobky, sladkosti a nesezonní ovoce. A ono to zafungovalo. Musela jsem se hodně učit, experimentovat a zkoušet různé, do té doby pro mě neznámé ingredience. Od té chvíle jsem už řešila výživu jako koncept na celý život, ne jako dietu na tři měsíce, kdy se v něčem radikálně omezíte a za čas se stejně vrátíte do zajetých kolejí.
Proto většina diet nefunguje?
Diety, které vás nutí počítat kalorie nebo sledovat, co s čím můžete a nemůžete kombinovat, jsou postavené na zákazech a celkově vám otravují život. Poškozují váš vztah k jídlu a narušují rodinnou pohodu u stolu. Místo toho, abychom cítili vděčnost za jídlo a radost ze společných chvil, tak se týráme, soustřeďujeme se na to, jak neporušit nějaké pravidlo, vyčleňujeme se, protože jíme něco jiného než ostatní a v jinou dobu než ostatní, komplikujeme si tím vaření, obtěžujeme tím sebe i další členy rodiny a při každém soustu počítáme, kolik kilojoulů budeme muset spálit v posilovně. Postupně si vypěstujete z jídla strach a stres a to nemůže dlouhodobě fungovat.
Co tedy zabírá?
Celková změna jídelníčku a nastavení v mysli. Je dobré se naučit rozlišovat mezi potravinami a vybírat ty, které nás opravdu vyživují a posilují. Průmyslově zpracované jídlo nás sice zaplní, ale tělu nepřináší plnohodnotné živiny a dlouhodobě ho oslabuje a zatěžuje, proto je lepší se mu vyhýbat. Kvalita potravin je mnohem důležitější hledisko než množství kalorií. Doporučuji jíst jednoduchá jídla, která se skládají ze základních a přírodních potravin převážně rostlinného původu. I moje vaření doma je jednoduché, protože nechci trávit hodiny v kuchyni. Lidé mají často pocit, že jíme nějak extra zdravě nebo že se moc omezujeme. Já na to ale odpovídám, že jíme úplně normálně. Nicméně je otázka, co je dnes vlastně normální jídlo. Při pohledu do našeho špajzu by se možná mnoho lidí divilo.
