Poslední dobou jste se, jak sama říkáte, hodně zaměřila na sebe. Co vás k tomu vedlo?
Vedla mě k tomu taková nějaká nespokojenost se svým vlastním životem a s tím, co se mi v něm děje. Pořád jsem si říkala: „Kde je chyba?“. Často jsem obviňovala druhé a trvalo mi to dlouho, než jsem zjistila, že za to nikdo jiný nemůže. Že si za to můžu já sama. A když jsem zjistila, že za to všechno si můžu sama, šla jsem do svého nitra a začala měnit v sobě zaryté špatné vzorce. Zjistila jsem, že odpočívám strašně ráda. Myslím, že to je hrozně důležité. Ráda cestuji, ale v poslední době si užívám i krás naší vlasti. Naposledy jsem zavítala na Svatou Kateřinu a byla jsem nadšená.
Objevila jste v sobě něco, co vás překvapilo?
Určitě mě překvapilo, kolik mám sama v sobě lásky k sobě. Nikdy jsem se neměla ráda, takže když jsem na sobě začala pracovat, tak jsem zjistila, že mi celou dobu chyběla sebeláska, seberespekt a sebeúcta. Tohle pro mě byla asi ta nejvíc šokující informace, na které jsem začala pracovat. Změnila jsem ji a od té doby se mi změnilo v podstatě všechno v životě.
Kde se ve vás vzala ta nedůvěra?
Člověk si buď věří, nebo nevěří. Řekla bych, že to všechno pochází z dětství. Máme to nějak zakořeněné v sobě. Já ani nevím. Když mi někdo dával komplimenty, tak jsem měla takový pocit, že po mně bude něco chtít, že to přece ani nemůže myslet vážně. S tím jsem to měla spojené. A ono, co si budeme povídat, moc lidí to neví, ale modeling není o chvále. Já mám zkušenosti opačné, většinou se modelka neustále sekýruje: „Jsi moc tlustá. Nesluší ti to. Tohle nedělej. Tyhle pózy ne. Ježíšmarjá, jak to vypadáš?“ a podobně.
Mají na to podobný názor i ostatní modelky?
Málokdy slyším od modelek, že by měly super život, co se týče sebevědomí. Takových je pár, které jsou opravdu srovnané. Ale většinou je modeling věčné sekýrování: „Mně nezapadáš do tohohle konceptu. Mně nezapadáš do tohohle stylu. Jsi moc tlustá, moc hubená. Máš moc velké to, moc malé to. Moc vlasů, málo vlasů.“ Vlastně člověk pořád slýchá to, že je špatný.
Měla jste také docela bouřlivé osobní vztahy.
To jsem také neměla úplně fajn. Ale uvědomila jsem si, že jsem si za to všechno stejně mohla sama, protože mi chyběla sebeláska a seberespekt, sebeúcta. Tím pádem jsem nemohla očekávat, že někdo druhý by mi tenhle pocit dal. Že by mě respektoval, měl rád takovou, jaká jsem, a podobně. Myslím, že to vždycky začíná u sebe sama.
Zuzana Jandová (27) v letech 2008 a 2009. Živí se modelingem.
Byla jste dlouho sama. Ještě stále jste single?
Teď jsem ve stavu, kdy jsem šťastná přesně tak, jak jsem. Jestli má přijít partner, který mě udělá ještě šťastnější, anebo minimálně stejně tak šťastnou, tak přijde. Já to přijmu a budu hrozně šťastná. Ale jestli ještě teď nemá přijít, tak nepřijde a pro mě to bude v pořádku. Myslím si, že takhle to má být. Všechno, co se má stát, se stane a přijde v pravou chvíli, když je člověk připravený.
Říkáte, že jste se neměla moc ráda. Přesto to k práci modelky patří. Navíc se při focení nemůžete za své tělo stydět, když třeba předvádíte prádlo.
Vždycky jsem byla stydlivý člověk. Hrozně moc. Akorát, že v práci jsem to vždy brala že, teď jsem tady. Pracuji. Jako kdybych byla oblečená do té své pracovní masky nebo pozice a nebrala to, jako že to je mé niterné já. Neměla jsem s tím nikdy takový problém v práci jako třeba v soukromí. V soukromí jsem stydlivá daleko víc. Takhle jsem to měla celý život. Nevím, jak jsem to dělala. Teď už jsem na tom líp asi i v soukromém životě. Už se nestydím tolik, jako jsem se styděla.
Když vám v soukromém životě opadl stud, oddychla jste si?
Přesně tak. Člověk se cítí svobodný a sám sebou a vlastně se dostane do takové fáze, kdy je mu úplně jedno, co si o něm kdo myslí. A to je prostě geniální. Hrozně bych to přála každému.
