Romana řídí osobní auto už 30 let, ale za volantem autobusu ani jiného většího vozidla nikdy neseděla. Byla zvědavá, jaké to je. Pod dohledem instruktora autoškoly dostala šanci. Samozřejmě bez pasažérů a jen na prázdné letištní ploše.
Po zrychlené kontrole motoru a pneumatik nového autobusu v hodnotě 4,5 milionu korun, který jezdí na lince Praha- Beroun, Romana zasedla poprvé za volant něčeho tak velkého.
„Všechno je obrovské,“ přiznala hned na začátku.
Rozhovor s řidičkou kamionu Marie Horneková - řidička z povolání |
Po třech kolečkách okolo přistávací plochy ji instruktor vyzval k couvání. „Tady jsem přítomné profesionály zaskočila. Třikrát za sebou a z různých úhlů jsem naprosto suverénně zacouvala mezi kužely,“ byla se svým výkonem spokojená. „A to, milé dámy, nemáte zadní zrcátko, jen ta boční. Já ovšem jezdím pozadu ráda. Řídím se totiž heslem: raději couvat, než se otáčet.“
S disciplínou „slalom mezi kužely“ už to tak slavné nebylo. „Třetí kužel vždycky padl, než jsem pochopila, že jsem fakt dlouhá. Až napočtvrté to klaplo,“ přiznává Romana.
„Myslím, že řidičák na autobus, i ten profesní, byste udělala udělala hned a jako řidička hromadné dopravy byste mohla klidně nastoupit,“ pochválil Romanu Petr Bureš, instruktor autoškoly.
Chválou nešetřil ani Zdeněk Abraham, ředitel dopravní společnosti Arriva, která aktuálně zaměstnává přes dva a půl tisíce řidičů, z toho jen 69 žen a dalších 14 se právě na náklady společnosti učí v autoškolách. „Nechce se mi věřit, že jste s autobusem nikdy nejezdila. Žena se dovede do profese řidiče lépe vcítit, měla jste to hned v rukou, řídila jste v klidu a v pohodě,“ usmíval se a dodal, že když se na cestujícího usměje žena-řidička, je to pro něj možná i benefit, proč by chtěl s námi cestovat.
„Možná kdyby řidiček bylo v hromadné dopravě víc, ubylo by i nerudných cestujících,“ myslí si Romana.
