Milovala je módní návrhářka Coco Chanel, britská princezna Diana i filmové hvězdy jako Audrey Hepburnová, Grace Kelly nebo Elizabeth Taylorová. Ta si do jednoho náhrdelníku dokonce nechala zasadit jednu z největších a nejhodnotnějších perel světa. „Má bohatou historii, už od 16. století si ji předávaly evropské královny,“ popisuje Eva Toledo Flores, šperkařka a majitelka e-shopu Leola.
Podobně unikátních v moři nalezených kousků je dnes podle ní k dostání minimum. Běžný zákazník je nesežene, prodávají se na aukcích za miliony i desítky milionů korun. Je to proto, že v přírodě jsou kvalitní a velké perly neskutečně vzácné; vznikají ve schránkách ústřic, do kterých vnikne cizí tělísko, které ústřice v obranné reakci obalí perletí.
Z moře, nebo z řeky?
Naprostá většina perel, které jsou dnes na trhu, pochází z chovů, především z Japonska, Číny, Vietnamu a Tahiti. Pocházejí z ústřic, do kterých se cizí tělíska zavádějí úmyslně a tvoří se v nich i několik let. „Nejkvalitnější perly obecně pocházejí z Japonska,“ říká šperkařka. „Velice zajímavé jsou taky ty tahitské, které mají tmavý až černý odstín.“ Pokud navíc nejsou dobarvované, na světle mají měňavý efekt.
Levnější, ale stále velmi šik variantou, jsou perly sladkovodní, které nejčastěji vytváří perlorodka říční. Obvykle jsou menší, zato se jich v jedné perlorodce může tvořit více najednou. Říční perly od těch mořských laik často nemusí rozeznat, rozdíl je viditelný jedině v průřezu.
Jak poznáme „fejk“
Hlavní obtíž ovšem může nastat ve chvíli, kdy si nejsme jistí, zda kupujeme pravé perly. Podle Evy Toledo Flores je dobré dbát na to, abychom nakupovali u ověřených obchodníků nebo ve větších klenotnictvích. Pokud perly pořizujeme třeba ne cestách, pomůže nám při určování pravosti několik triků.
Jak o perly pečovat
|
„Nejlepší je prohlédnout si je na denním světle,“ popisuje expertka. Pravé perly jsou paradoxně méně dokonalé: „Můžou se tvarově trochu odlišovat, můžou mít odchylky v barvách, lesku nebo velikosti.“
Běžné jsou u nich velmi drobné nedokonalosti; mají také hrubší povrch. „Pokud můžete, zkuste si perly jemně otřít o hranu zubu. U pravých perel byste měli mít pocit, že je na povrchu jemný píseček. Umělá perla ze skla nebo z plastu po zubu hladce klouže.“
U náhrdelníku si vždy prohlédněte šňůrku. „Perly nemají ležet hned vedle sebe, měly by mezi sebou mít malé uzlíky. Je důležité, aby byly za každou perlou, ne jen u krajů. Když se pak náhrdelník přetrhne, přijdete maximálně o jednu,“ vysvětluje šperkařka.
„Rozdíly jsou i mezi uzávěry,“ dodává. „Na dražších špercích s pravými perlami bývají kvalitnější, mívají bezpečnostní pojistku.“ Napovědět nám může i fakt, že pravé perly se dají sehnat jen do určité velikosti. U těch opravdu velkých tedy můžeme zcela jistě říct, že jsou vyrobené z plastu nebo ze skla.
