Kojenci a batolata s okolím zcela přirozeně komunikují gesty, mimikou a pohyby těla. Jinak to ani nejde, když už vědí co chtějí, ale mluvidla je ještě neposlouchají. Záleží pak hlavně na rodičích, jak na základě svých zkušeností odhadují, co jejich potomek chce.
Nečekejte na první slova
Znakování vs. znakový jazykZnakování s miminky není znakový jazyk neslyšících. V ČR existují další komunikační systémy, které využívají pohyby rukou, mimiku obličeje i pohyby celého těla a jsou určeny dětem a dospělým se specifickými potřebami v komunikaci. zdroj: znakovanismiminky.cz |
K nástupu vlastní produkce řeči (srozumitelná jednoslovná sdělení) dochází u zdravých dětí kolem jednoho roku, ale srozumitelná bývá až o šest až dvanáct měsíců později. Celou tu dobu mohou nastávat pro dítě frustrující situace, kdy ví, co chce, ale není schopno si o to rodičům říct, nebo dochází z jejich strany k nepochopení.
„Pokud ale dětem nabízíme mluvenou řeč podpořenou pohybovými symboly, mohou tyto symboly děti směrem k nám používat už ve věku devíti nebo deseti měsíců. Znaková zásoba zdravého slyšícího dvanáctiměsíčního batolete může čítat dvacet, třicet nebo i čtyřicet aktivně používaných znaků,“ vysvětluje Terezie Vasilovčík Šustová, která se znakováním miminek zabývá.
Cílem znakování je podle ní podpora rozvoje komunikace dítěte raného věku, rozvoj řeči a podpora rozvoje i v dalších oblastech, jako jsou hrubá i jemná motorika nutná k vytváření znaků, psychomotorický rozvoj nebo rozvoj paměti.
„Nechcete-li čekat až na první slova svého dítěte, nabídněte mu mluvenou řeč s podporou znakování,“ vybízí rodiče k aktivitě, která v posledních letech zažívá rozmach mezi rodiči po celém světě.
Rozumíte řeči miminek? Podívejte se, jak podle pláče poznáte, co dítě chce.
8. ledna 2007 |
Jaké znaky slovům přiřadit?
Při hledání jednotlivých znaků se rodiče mohou inspirovat mnoha zdroji. „Důležité je provázat znaky s životními zvyky, rituály a zkušenostmi dané konkrétní rodiny,“ myslí si Vasilovčík Šustová, autorka knihy Jak se domluvit s kojencem a batoletem.
Dítěti raného věku stačí domluvit se pouze s osobami jemu nejbližšími, a proto si může každá rodina vytvořit svůj vlastní slovník. Lze se inspirovat jakýmkoliv vizuálně motorickým komunikačním systémem, jako jsou znakový jazyk, makaton nebo znak do řeči, jakoukoliv dětskou říkankou s pohybem (např. Koulela se brambora), sociální hříčkou (Jak jsi veliký?) či běžně používanými gesty (např. prosím).
Neodrazuje znakování od mluvení?
„Pokud dítě nemá jakékoliv obtíže se zpracováním nebo produkcí řeči, znakování ho od mluvení neodradí. Děti znakováním pouze překlenou období, kdy mluvidla ještě dobře neovládají. Ve chvíli, kdy dítě zvládne dobře artikulovat konkrétní slovo, znak přirozeně opustí a slovem ho zcela nahradí,“ vyvrací Vasilovčík Šustová možné obavy z toho, že by znakujícím batolatům „zlenivěla ústa“. Děti starší dvou let podle ní obvykle znaky ke komunikaci již nepoužívají, protože je jejich mluvenému projevu již dobře rozumět.
A jaké jsou nevýhody znakování? „Vzpomínám si na situaci, kdy se naše skoro dvouletá dcera na pískovišti rozlítostnila, protože si od ní jeden kluk vzal hračku aniž by se jí zeptal obvyklým prosím,“ vzpomíná Vasilovčík Šustová, podle které jde však spíš o výsledek rozdílného přístupu k výchově než samotného znakování.
Co na to maminkyDiskuzi o znakování najdete na eMimino.cz |
Důležité je samozřejmě mít od dítěte realistická očekávání. Znakováním z něj neuděláte malého Einsteina nebo Palackého a nezvýšíte mu IQ (i když to některé zahraniční kurzy a lektoři tvrdí). Znaky usnadní dítěti komunikaci s rodiči, která je pro něj základem jakéhokoliv učení. Podle odborníků totiž dítě potřebuje k rozvoji svých schopností nejvíce ze všeho pozornost rodičů. A tu mu během znakování, ať už na kurzu, nebo při vymýšlení vlastních znaků doma, rodiče nepochybně věnují.
