VIZITKA
|
Ocitla jste se někdy v nebezpečné situaci, že jste musela svoje dovednosti použít mimo boxerský ring?
Ne, naštěstí jsem k tomu nikdy nebyla nucená. Jsem obezřetná, naučila jsem se to od manžela, vyhýbám se nebezpečí.
Kdyby vás přesto na ulici napadl nějaký muž, dovedla byste se ubránit?
V rámci sportu se ubráním, tam se řídíte určitými pravidly, tam můžu mít i proti mužům převahu, ale když vás na ulici přepadne mohutný chlap, tak se neubráníte. Možná nějakému teenagerovi, ale velkému muži, který je agresivní, chytne vás zezadu, asi ne. Jsem drzá, mám fyzičku, ale i po dvanácti letech intenzivního tréninku v bojovém sportu bych se dala raději na útěk.
Jak vypadá váš trénink?
Od dvaceti let trénuji každý den, někdy i víckrát denně. Minimálně dvě hodiny denně, před zápasem je to i více. A v neděli většinou nic nedělám, to odpočívám.
Nevynecháte ani na dovolené?
Ne, nevydržím to. Je to návyk, a protože mám i cíl, chci trénovat víc než ostatní. Jsem vrcholová sportovkyně, ale na rozdíl například od profesionálních atletů za to nemám takové finanční odměny a jiné výhody. Příprava je možná ještě daleko horší, protože tenhle sport je fyzicky velmi náročný. Neustále pracujete ve fázi zakyselených svalů, lapáte po dechu a navíc ještě dostáváte rány od soupeře. Hranice odolnosti se s tréninkem posouvá výš a výš, ale když chcete mít výsledky, ať už v podobě vyhraného zápasu nebo shozených kil, musíte si tréninkové dávky neustále zvyšovat. A také je to psychická dřina.
Čtěte v pondělí
Velký rozhovor s kickboxerkou Lucií Murdochovou čtěte v pondělním magazínu Ona Dnes.
Do kdy jste trénovala v těhotenství?
Chodila jsem do posilovny až do porodu, ale nebyl už to žádný intenzivní trénink. Měla jsem asi pětiměsíční výpadek od náročného tréninku a návrat byl hrozný. Těžko se to vysvětluje. Když člověk neví, v jaké dobré tělesné formě může být, jak dobře se můžete cítit, nepoznáte to. Pokud máte hodně natrénováno, cítíte v těle určité napětí, jste naprosto zpevněná. To všechno je hrozně příjemné. A když najednou přestanete trénovat, tělo ochabne. Já jsem si najednou připadala jako vypuštěný balonek.
Zvládla jste díky skvělé fyzické kondici lépe porod?
Do porodu jsem si myslela, že jsem hrozná hrdinka, že mě nic nemůže zaskočit, když jsem zvyklá na bolest. Do porodnice jsem přijela v naprosté pohodě. Měla jsem kontrakce po třech minutách, myslela jsem si, že už rodím a divila jsem se, co na tom všechny ženy mají, protože mi vlastně nic nebylo. V porodnici mě ale ujistili, že ještě zdaleka nerodím. Teprve za dalších dvanáct hodin jsem poznala, co je to porod. Byl to horor a od té doby smekám před všemi ženami, které porodily.
V čem byl problém?
Myslela jsem si, že když jsem zvyklá na to, že do mě někdo mlátí, když jsem schopná vydržet fyzickou bolest, že je všechno jen o psychice. Ale v porodnici jsem kvůli bolesti chtěla skočit z okna. Když jsem o tom mluvila s jinými sportovkyněmi, zjistila jsem, že porod obecně zvládáme hůř. Tím, jak jsme vytrénované a zpevněné, tak jsme zároveň zatažené a porod postupuje pomalu.
