Přesný podíl lidí s homosexuální orientací, kteří žijí v České republice, není znám, ale odhady se pohybují mezi jedním až pěti procenty. Podle studie z roku 1994 se osmdesát procent z nich setkalo s agresivním chováním a urážkami.
Podle závěrů sexuologů Petra Weisse a Jaroslava Zvěřiny se však náš postoj k homosexualitě zlepšuje a jsme stále tolerantnější. Ženy jsou přitom ochotné tolerovat homosexualitu ve větší míře než muži. Znáte největší mýty, které se k ní váží?
Mýtus: Homosexualita je volba
Homosexualita rozhodně není dobrovolnou volbou, pro kterou by se člověk rozhodl jednoduše proto, že se mu nezamlouvá opačné pohlaví. Jde o identitu, která je formována z menší části geneticky a z větší souhrnem okolních faktorů.
Dokazuje to například největší studie na světě provedená na dvojčatech v roce 2008. Jejími autory jsou vědci z Queen Mary´s School of Biological and Chemical Sciences v Stockholmu a závěry svého výzkumu publikovali v magazínu Archives of Sexual Behavior.
Výzkumu se zúčastnilo téměř osm tisíc lidí a ukázalo se, že pětatřicet procent homosexuální orientace je podmíněno geneticky. Za čtyřiašedesát procent potom odpovídají okolní faktory. Těmi se ovšem nemyslí rodina, společnost, či sociální status, ale biologické procesy, jako například působení odlišných hormonů v matčině děloze a podobně.
Pouhé jedno procento přičítají vědci faktorům, které může člověk do jisté míry ovlivnit, jako je například rodina.
Mýtus: Homosexuálové jsou promiskuitní
Obecně rozšířeným je přesvědčení, že homosexuálové jsou velmi promiskuitní a nedokáží navázat dlouhodobý vztah. Kořeny tohoto mýtu pravděpodobně sahají do osmdesátých let, kdy se zejména v homosexuálních komunitách objevil tehdy ještě neznámý virus HIV. Je ovšem nesmysl domnívat se, že by homosexuálové měli větší potřebu střídání partnerů, a dokazuje to i celá řada studií.
Například výzkum provedený v roce 1994 Edwardem Laumannem z University of Chicago zjistil, že průměrní heterosexuální jedinci vystřídají za život více partnerů než homosexuální. Norský výzkum provedený v roce 1997 a zveřejněný v magazínu Scandinavian Journal of Social Medicine zase sledoval chování homosexuálů po dobu pěti let. Ukázal jednoho partnera na rok.
Mýtus: Homosexuálové vychovávají homosexuální děti
Další nesmysl praví, že homosexuálové by neměli mít děti, protože z nich vychovají další homosexuály. Když už pomineme skutečnost, že prostředí, v němž dítě vyrůstá, má na jeho sexuální orientaci vliv pouze z jednoho procenta, provedené výzkumy potvrzují, že homosexuální rodiče jsou stejně "kvalitní" jako rodiče heterosexuální.
Výchova homosexuálů nemá žádný vliv na budoucí sexuální orientaci dítěte. Naopak například výzkum provedený na University of Southern California, zveřejněný v American Sociological Review, zjistil, že děti vychovávané homosexuálními páry mají mnohem méně sociálních předsudků, jsou tolerantnější, empatičtější a méně podléhají genderovým stereotypům.
Mýtus: Homosexuálové jsou pedofilní
Dalším mýtem, který se k homosexualitě váže, je údajná pedofilní tendence. Jde však jen o další, ničím nepodložený nesmysl. Ukázala to například studie z roku 1994 na University of Colorado Healht Sciences Center, která se zabývala sexuálně zneužitými dětmi.
Pouze dvě procenta chlapců byla zneužita homosexuály, osmadevadesát procent útočníků byli heterosexuálové (pětasedmdesát procent útočníků svou oběť důvěrně znalo). Téměř sto procent dívek bylo zneužito heterosexuálním mužem (jen půl procenta bylo zneužito ženou s lesbickou orientací).
Mýtus: Homosexualita je proti přírodě
V přírodě je naopak homosexuální chování poměrně běžnou záležitostí.
Homosexuální chování se vyskytuje běžně u černých labutí. Vykazuje je až patnáct procent racků a téměř dvacet procent divokých kachen. Homosexuálně se chovají například také delfíni, bizoni, šimpanzi, sloni nebo žirafy.
