Spánek znají všichni obratlovci a lidé v něm stráví přibližně třetinu života. I když Napoleon údajně spal pět hodin denně, Thomas Alva Edison dokonce jen čtyři a novorozenec prospí kolem osmnácti hodin, průměrný člověk potřebuje spát sedm až devět hodin denně. Představujeme vám největší mýty, které se spánkem souvisí:
Mýtus: Chrápání je normální
I když je, vzhledem k četnosti výskytu, pravděpodobné, že se ve vašem okolí vyskytuje minimálně jeden chrápající člověk, neznamená to, že by bylo chrápání normální. Téměř vždy jde o symptom nějakého zdravotního problému. Typické je chrápání v době, kdy člověk trpí neprůchodností nosu a je nucen dýchat ústy.
Chrápání může být ale i symptomem závažné poruchy spánku jménem apnea. Podle výzkumu provedeného na univerzitě v Budapešti, kterého se zúčastnilo téměř třináct tisíc lidí, dokonce vede ke zvýšenému riziku infarktu a mozkové mrtvice.
Při chrápání totiž dochází ke krátkým zástavám dechu, které jsou spojené s vysokým krevním tlakem a rizikem kardiovaskulárního onemocnění. Podle autora výzkumu Istvana Musciho mají chrápající lidé o čtyřiatřicet procent větší šanci, že dostanou srdeční záchvat a o sedmašedesát procent je vyšší riziko mozkové mrtvice.
Mýtus: Ve spánku náš organismus nic nedělá
Je sice pravda, že ve spánku se mnohé tělesné procesy zpomalí (klesá tělesná teplota, dechová frekvence, klesá krevní tlak...), ale rozhodně se nedá říct, že by při něm lidské tělo vypnulo a nedělalo nic.
Ve spánku tělo opravuje a obnovuje buňky a dochází k vytváření nových neuronových spojů v mozku (ve spánku se například ukládají vzpomínky do dlouhodobé paměti). Pro regeneraci nervových a dalších buněk je podstatná fáze hlubokého spánku, kdežto ve fázi mělkého spánku pracuje spíše naše psychika, která zpracovává události prožité během dne.
Spánek zlepšuje koncentraci, posiluje imunitní systém, zmenšuje poškození pleti a působí jako prevence před kardiovaskulárním onemocněním. Navíc ve tmě dochází k největší produkci hormonu melatoninu, který má na naše zdraví řadu pozitivních dopadů. Podle výzkumu, jehož závěry byly v roce 1990 publikovány v magazínu The International Journal of Neuroscience, ochraňuje melatonin například buňky před působením volným radikálů a zpomaluje jejich stárnutí.
Mýtus: Spánek navíc odstraní únavu
Pokud se domníváte, že čím více budete spát, tím méně budete unaveni, jste na omylu. Zdravému dospělému člověku by mělo stačit sedm až devět hodin spánku denně. Jestliže se i poté cítíte vyčerpáni, měli byste začít pátrat po jiné příčině své únavy. Mnohem důležitější než kvantita spánku je totiž jeho kvalita.
Pokud trpíte onemocněním, které kvalitu vašeho spánku snižuje (například poruchy spánku), prodloužení doby, po kterou budete spát, vám nepomůže a budete se cítit stejně unaveni.
Podle výzkumu provedeného na University of British Columbia dokonce lidé, kteří spí pravidelně více než osm hodin denně, trpí více depresí, diabetem a umírají dříve než méně náruživí spáči. Autoři výzkumu však upozorňují na to, že není jasné, zda je nadměrný spánek příčinou zvýšeného výskytu onemocnění, nebo naopak.
Mýtus: Staří lidé téměř potřebují méně spát
Existuje obecně vžité přesvědčení, že starší lidé potřebují spát mnohem méně než ostatní. Nicméně podle odborníků jde o nesmysl. Staří lidé potřebují spát sedm až devět hodin stejně jako většina mladých lidí.
Podle studie provedené letos na Portland State University v Oregonu, které se zúčastnilo víc než patnáct tisíc seniorů starších pětašedesáti let, dvě třetiny seniorů spí denně v průměru sedm a půl hodiny. Noční spánek je sice častěji přerušovaný, ale o to častěji si starší lidé zdřímnou v průběhu dne.
Studie dokonce ukázala, že kvalita spánku zdravých seniorů je stejná jako u mladých lidí. Nemoci jsou přitom hlavním faktorem, který se negativně odráží na množství i kvalitě spánku.
Mýtus: Spánkový deficit můžete dohnat o víkendu
Pokud celý týden ponocujete a utěšujete se tím, že to o víkendu naspíte, ohrožujete tím své zdraví. Podle statistik spí ve všední den, respektive noc, třetina obyvatel západních zemí méně než šest hodin.
Přičemž podle údajů Harvard Medical School je reakční doba lidí, kteří spí denně méně než šest hodin po dobu dvou týdnů, desetkrát horší. Krátkodobá spánková deprivace vede mimo to i k zhoršenému vidění, zapomínání a snížené koncentraci. Mezi následky dlouhodobé spánkové deprivace patří obezita, inzulínová rezistence, nebo kardiovaskulární onemocnění.
Na University of Chicago provedli vědci na začátku letošního roku výzkum, jehož závěry citoval mimo jiné USA Today. Vědci při něm zjistili, že oklamání organismu je v případě spánku prakticky nemožné. Střídání krátké a dlouhé doby spánku představuje pro organismu obrovskou zátěž a tělo se mu není schopno přizpůsobit ze dne na den.
Navíc k tomu, aby se člověk vzpamatoval z následků spánkového deficitu, je potřeba mnohem delší doba než dva dny. Pokud vám leží na srdci vaše zdraví, měli byste každý den spát přibližně stejnou dobu, tedy sedm až devět hodin.
