Phelps se depresemi netají, naopak se o nich snaží mluvit. „Patří ke mně. A hlavně musím být co nejlépe připraven na to, kdyby se měly někdy vrátit,“ pronesl.
O svých problémech se znovu drsně rozhovořil nyní, kdy snad konečně našel nový smysl svého bytí. Po plavání - částečně se ještě vrátil na hry v Riu 2016 - zkoušel ledaco a často končil ve slepých uličkách života.
Z neškodných kratochvílí předváděl virtuální souboj se žralokem, v horších momentech sázel, flámoval a hlavně řídil pod vlivem. Zatkli ho a musel do protialkoholní léčebny, kde se nuceně prokopával temnými zákoutími mysli.
Dumal o svých traumatech z dětství. Popisoval složité vztahy s otcem, který rodinu opustil v jeho devíti letech.
Nyní je z něj významný americký bojovník kladoucí důraz na mentální zdraví. Podle hesla, že léčit těla umíme často lépe než mysli. „Mám šanci zachránit tímhle životy,“ pronesl třiatřicetiletý Phelps. „To je pro mě daleko důležitější než jakékoli olympijské zlato. Mluvit o všem je klíčové. Už totiž sám vím, že je v pořádku nebýt v pořádku.“
Podmnožinou tohoto tématu je pro Phelpse péče o bývalé sportovce, respektive spíše její neexistence. „Nezdá se mi, že ve chvíli, kdy skončíte s kariérou, vám někdo podá pomocnou ruku. Najednou máte pocit, že vás prostě všichni vygumovali, protože se místo vás hned najde někdo nový,“ uvedl.
Ale s tím, že mu nový přístup Amerického olympijského výboru dává naději: „Jako někdo, kdo reprezentoval déle než 15 let, věřím, že si naši následovníci tohle prožijí mnohem lépe.“
Příkladů těch, co neustáli buď konec kariéry, její vyšumění, či podlehli svodům, je dost všude. Českem otřásly sebevraždy fotbalistů Rajtorala a Bystroně.
V dresu Edmontonu zažil Joe Murphy nejsvětlejší období. Jako mladík získal v roce 1990 Stanley Cup, v následující sezoně ovšem utrpěl otřes mozku, který poznamenal jeho další kariéru.
V Kanadě nedávno šokovalo, jak se bývalý vítěz Stanley Cupu Joe Murphy proměnil v bezdomovce, zdecimován otřesy mozku, kvůli hazardu zůstal bez vindry. A těch basketbalových dolarových milionářů z NBA, co skončilo osobním krachem...
Ve Velké Británii se letos v únoru objevil průzkum tvrdící, že polovina bývalých profisportovců má obavy o svůj duševní stav.
Ať jsi pěšák, či šampion typu Phelpse, trable se nevyhýbají nikomu. Plavecké eso ale nabízí happy end, aspoň teď to tak působí. „Hrozně dlouho jsem vše jen plánoval, snil a snil,“ líčil pro Fox.
Až se konečně našel. V dobré symbolice: jakožto muž spojený s vodou hodlá bojovat proti plýtvání touto životodárnou tekutinou.
Američan Michael Phelps v závodu na 200 metrů motýlkem. (10. srpna 2016)
„Skvěle to zapadlo,“ říká nový ambasador environmentální osvěty. „Každá drobnost totiž pomáhá. Stačí zavírat kohoutek při čištění zubů. Pokud budeme hodně slyšet a tohle udělají tři ze čtyř Američanů, ušetříme ročně 50 miliard galonů vody. Stačí přemýšlet nad detaily. Třeba se nesprchovat pokaždé půl hodiny... Když se k nám přidá každý, můžeme způsobit výraznou změnu.“
Jemu samotnému navíc tato činnost pomáhá zaplnit mezery po medailích, slávě, pozornosti i kolotoči tréninků. „Myšlenky na návrat už nemám,“ pronesl. „Teď jsou pro mě mnohem důležitější právě takovéto věci.“
Hodně štěstí i těm ostatním.
