Nejprve si Josef Dostál dojel s vypětím všech sil v závodě singlkanoistů na 1000 metrů pro stříbro, pak s parťáky ze čtyřkajaku Danielem Havlem, Janem Štěrbou a Lukášem Trefilem dokázali obhájit bronzové medaile z her v Londýně.
Když se Dostál vrátil po dlouhé a náročné cestě z Brazílie, před rozhovorem s novináři si odložil medaile na stůl.
„Rád bych byl povýšen.“Josef Dostál se zmínil ve studiu iDNES.cz také o armádě. Jako závodník Dukly je povinen reprezentovat Českou republiku na sportovních misích ve světě. Výjimečně oblékne i uniformu. Má hodnost praporčík, ve čtvrtek se chystá jeho setkání s ministrem obrany Martinem Stropnickým. „Rád bych byl povýšen,“ usmál se úspěšný kajakář. |
„Rád je sundávám a nosím v rukách, protože je mám od sportu trochu silnější než krk. Nejsem žádný vzpěrač. Když leží na stole, tak je to nejlepší,“ usmál se typickým „dobráckým“ úsměvem třiadvacetiletý kajakář.
A pak s jiskřičkami v očích líčil, jak se vyhne zvýšenému zájmu fanoušků. Zlatý judista Lukáš Krpálek předtím říkal, že i s kapucí a brýlemi ho lidé poznávají.
„Já jsem to úplně geniálně vymyslel. Oholím se, vezmu si oblíbenou kšiltovku s dlouhým kšiltem, které jsem nemohl v Riu nosit, černé brýle a... Možná mě někdo pozná akorát podle postavy,“ pomyslel si Dostál.
Jak v úterý řekl, tak ve středu udělal. Bez vousů se poprvé veřejnosti představil v živém vysílání iDNES.cz. Zarostlý bude zase až při velké sportovní akci, protože věří, že v hustém černém vousu se skrývá jeho forma.
Během hodinky v (po)olympijském studiu vzpomínal, jak je s kolegy ve čtyřkajaku vzhledem k předchozím výsledkům nejprve trochu zklamal těsný finiš se Slováky v souboji o stříbro. „Ale pak ten opravdu malý smutek vystřídala obrovská euforie.“
Mluvil také o tom, jak si občas zkoušel místo kajaku zakleknout do kanoe. „Ale dost jsem padal do vody, je to trochu jiný pohyb,“ vysvětlil. A přidal, že na vodě panuje s kanoisty i s veslaři zdravá rivalita. „O kanoistech se v žertu říká, že jejich disciplína křiví nejen postavu, ale taky charakter.“
Dostál přijímal od čtenářů (potažmo diváků) dost gratulací, které ho „zahřály na srdíčku“. Když se od šéfa české olympijské mise dozvěděl, že na slavnostním zakončení na stadionu Maracaná ponese českou vlajku, skoro skákal radostí.
„Stal se ze mě poslední dobou obrovský nacionalista. Mám rád procházky starou Prahou, rád nasávám atmosféru a jsem hrdý, že teď můžu být součástí historie naší země,“ řekl.
Díky těm pocitům nevnímal ani nepřízeň brazilského počasí. „Tři čtvrtě hodiny jsme tam mokli, pak nás organizátoři poslali za týmem. Mohli jsme se schovat pod déšť. Pršelo, vymrzli jsme. Nemohl jsem si sednout, bolely mě záda, nohy. Nejhorší ze všeho byl proslov Brazilce (starosty Ria). Měl jsem chuť vyběhnout z davu, sebrat mu ty papíry a utéct. Ale pak jsem si to rozmyslel,“ zavtipkoval opět.
PROMĚNA. Josef Dostál po návratu shodil vousy a posadil se do studia iDNES.cz
O čem dalším Dostál po příletů domů mluvil?
O náročné cestě z olympijského Ria
„To bylo strašný! Jeli jsme na letiště dřív, protože se očekával velký nápor, původně jsme měli čekat šest hodin, což je hodně, ale ještě to jde. Odbavili jsme se a mělo to další tři hodiny zpoždění, protože jsme měli moc zavazadel. V 7:30 jsme odjížděli z vesnice, v 17:30 letadlo odlétalo, ještě foukal protivítr. Na Kapverdách při tankování jsme si alespoň vyvětrali nohy. Na letišti mi byla zima, tak jsem běhal, abych se zahřál. Všichni koukali, jestli nejsem blázen.“
O dalších závodech
„Nedovedu si představit, že bych teď ještě měl závodit. Nejel bych. Pro mě je olympiáda vyústění těch čtyř let. Chápu, že u atletů to zas tolik není, protože mají i jiné velké akce. Ale my jsme menšinový sport a směřujeme všechno k olympijským hrám.“
O tom, jak je připravený na mediální tlak a zvýšenou popularitu
„To není špatný, ne? Budu si muset nastavit nějakou míru. Dělalo mi zatím hroznou radost, když jsem mohl svoji euforii a zisk medailí šířit mezi ostatní lidi. Ale že jsem hrdina her? To slyším poprvé. Nemůžu se s tím ztotožnit. Rozhodně ne před Lukášem Krpálkem, který je neskutečný borec. V Londýně to přišla jako velká facka. Byl jsem nezkušený, nevěděl jsem, co jak chodí. Po dalších úspěších jsem toho dost ochutnal, byly nějaké mediální akce, takže teď jsem se na to začal připravovat v Riu. Budeme to muset s manažerem vymyslet a korigovat. Ale docela se na to těším. Bavil jsem se se Slovákem Erikem Vlčkem, který byl na páté olympiádě, má tři medaile, tak říkal, že nemohl jít ani s manželkou nakupovat. Všichni se ho ptali, jestli bude medaile i teď v Riu, vyvíjeli na něj tlak a říkal, že po olympiádě tlak ustane a budou ho jenom chválit.“
O tom, na co se nejvíc těší
„Fajn bude, až tohle všechno opadne a já budu moct probrat s tátou jízdu po jízdě. Táta je člověk, kvůli kterému tu kanoistiku dělám. I když ségry s mamkou jsou super fanynky, ale celý sport jsem vyrůstal pod dohledem táty. Nikdy mě přímo netrénoval, ale dohlížel na trenéry, aby to dělali správně. Je to člověk, který moje závody nejvíc prožívá. Zná pocity v lodi, nejlíp si s ním popovídám. Nikdo jiný na to nemá takový nadhled. Ze začátku mě jeho hodnocení naštve, ale pak si to vysvětlíme a zkusím něco udělat jinak.“
O tom, kam pojede na dovolenou
„Plány už se začínají rýsovat. Pojedeme s přítelkyní na Malorku za mým tréninkovým parťákem fláknout se k moři. Pak bych se moc rád podíval v zimě do New Yorku, abych nasál předvánoční atmosféru. Užil si, že můžu jeden rok vynechat závodní přípravu a užívat si život. Pojedu na Broadway, na muzikály, na New York Yankees. Jednou už jsem tam byl a hrozně si to město zamiloval.“
Dvoumetrový rodák z Prahy na závěr svého zábavného vystoupení ve studiu ukázal medaile a pronesl: „Medaile je vlastně jenom kus kovu. Medaile je kus kovu, může mi je někdo ukrást, můžou se ztratit, poškrábat, ale ty sportovní zážitky pro mě mají větší hodnotu. Sportovní zážitek se nezmění.“
Celý videochat si můžete pustit ze záznamu zde:
24. srpna 2016 |
