Obhajoba zlata se nepovedla. Kulhavého tentokrát jasně porazil švýcarský suverén Nino Schurter. Jedenatřicetiletý dlouhán z Ústí nad Orlicí ovšem vůbec nesmutnil. Naopak.
Po fraktuře zápěstí na jaře úporně doháněl tréninkovou ztrátu, v Riu podlehl jedinému soupeři. Ostatním výrazně ujel.
Překonal bolest břicha a radoval se ze své druhé olympijské medaile. „Tušil jsem, že Nino dneska bude silnější,“ řekl. „Ale stříbro je parádní. Teď ještě bronz z Tokia a mám sbírku kompletní.“
Jak je po těle a na duši?
Já myslím, že skvěle. Letos jsem dosáhl na maximum. Ať už tady nebo na mistrovství světa v Novém Městě to vyšlo super. Dneska jsem na první místo neměl. Kdyby mi někdo při sundavání sádry řekl, že budu druhý v Riu, tak mu neuvěřím.
Jak výrazně to zranění ovlivnilo dnešní výsledek?
To se nedá říct. Každopádně jsem přišel o dva měsíce přípravy. Při ladění formy na vrchol ten základ trochu chyběl. Ale celé je to kdyby. Musím se dívat před sebe. Takže před Tokiem chci být zdravý a posunout se ještě o kousek dopředu.
Nepovedl se vám start. Proč?
Vytrhl jsem nohu z pedálu. Všude byl písek. Sice jsem si oklepával boty, ale nějaký mi v nich zůstal. Vycvakl jsem se a hned jsem byl asi dvacátý.
Napadlo vás, že je zle?
Naštěstí je trať široká, takže se dalo hodně dobře předjíždět. To předvedl i Peter Sagan, který už v první zatáčce přijel z poslední řady mezi první. Bylo skoro jedno, jak kdo startuje, celé se to přeskupilo. Postupem času jsem se dostal do špičky. Pak jsem jel opatrně, protože to hodně klouzalo. Myslel jsem si, že okruh rychleji vyschne, vzadu jsem měl hladkou gumu, což byl nejdřív problém. Ale pak všechno klaplo.
Když jste vpředu osiřel se Schurterem, vzpomněl jste si na Londýn?
Určitě. Na Londýn i na Nové Město. Většinou zůstáváme sami. I když tentokrát jsem tušil, že Nino bude silnější. Mě bolel žaludek. Jakmile jsem zrychlil, myslel jsem si, že vyhážu všechno dnešní jídlo. Musel jsem jet své tempo. I proto jsem ty roviny tahal. Nino moc nechtěl střídat. Já makal, abychom si udělali náskok. Nino jel na vítězství a já na medaili.
Kdy vás začalo trápit břicho?
Ve třetím kole. Věděl jsem, že jedeme dobře. Pro mě byla za dané situace medaile úspěch. Nino chtěl za každou cenu vyhrát, takže tu jeho taktiku chápu. Ve čtvrtém kole si uvědomil, že nás nikdo nedojede, a pak si to rozjel.
Tušíte, kde se trable vzaly?
Nevím, jestli jsem něco špatného snědl. Tady měli lidi spoustu problémů, takže jsem rád, že mě to chytlo až teď.
V týdnu jste tu narazil do náhle otevřených dveří auta. Poznamenala vás nehoda?
Bylo to nepříjemné, protože mě včera a předevčírem trochu tahalo v koleni. Měl jsem štěstí v neštěstí, že jsem jel pomalu a ty dveře trefil dobře. Že jsem se o ně zastavil. Dopadlo to ještě docela dobře.
