S českými novináři mluvil jen pár minut poté, co v sobotu čtyřkajak získal bronz – již sedmý pro výpravu. „Je třeba se na to podívat z pozitivní stránky. Z hlediska bronzů jsme v pořadí národů dvanáctí a myslíme ještě na vyšší místo. Bronzovou medaili bereme jako klíčovou,“ usmíval se Jiří Kejval.
Od té chvíle přibylo ještě stříbro Jaroslava Kulhavého. Medaile číslo 10.
A muž, který vede Český olympijský výbor, si dobře uvědomuje, jak moc je každá z nich z Ria cenná. Proto o „době bronzové“ žertoval spokojeně. A mluvil o dalších, vážnějších věcech: o tom, co všechno v Brazílii (ne)fungovalo, jak se s místním stavem věcí vyrovnat a proč už nikdy nezažije takovou olympiádu jako v Londýně v roce 2012.
Co je pro vás jako pro předsedu ČOV lepší: smršť bronzů, či méně medailí, ale zlatých?
Samozřejmě nás mrzí, že jsme v žebříčku byli v Londýně výrazně výš, protože jsme měli čtyři zlata. Na druhou stranu dobře vidíte, že rozdíly mezi nejlepšími jsou malinké, záleží i na štěstí. Je vidět, že si držíme pozice z minulé olympiády. Vzhledem k situaci, v níž se český sport nachází, a nejméně početné výpravě, kterou tu máme, si myslím, že je to pořád dobré. Rok od roku je to těžší, sport v Česku nemá na růžích ustláno.
Co hry a organizace? V Riu rozhodně všechno neklapalo tak, jak by mělo.
Vždyť to vidíte sami... Na začátku to byl těžký „survival“, Martin Doktor (šéf mise) z toho byl úplně nešťastný. Australané to vyřešili tak, že udělali mediální skandál; my jsme se s Martinem dohodli, že nebudeme nic říkat.
Přivítání na Lipně? Jako koncert Rolling StonesKdyž byl Jiří Kejval na olympiádě v Pekingu 2008, pozval svého holandského obchodního partnera do tehdejšího Českého domu. „V první řadě zasloužilí funkcionáři a sponzoři, v druhé trochu míň zasloužilí a ve třetí ještě míň. Hrála hymna, Štěpán Škorpil pronášel vážné řeči... A ten známý se ke mně naklonil a říkal: Takhle vy slavíte medaili? Takhle my slavíme pohřeb,“ vzpomíná Kejval. Když pak viděl nizozemskou verzi, na níž medailistka předvedla „stage diving“ neboli skok z pódia na ruce přihlížejících, přál si stvořit podobného. „Od té doby České domy kultivujeme každé hry a tady jsme se díky bezprostřednosti Brazilců dostali do stádia, že si sportovci oslavy užijí,“ těšilo jej. A ještě víc to, co viděl při cestě na otočku do Česka na Lipně. „Bylo to jako na Rolling Stones,“ řekl o přijetí sportovců fanoušky. „Jířa Prskavec, Ondra Synek i všichni další mi říkali, že nic takového v životě nezažili. Z toho mám radost, až mě to dojalo.“ |
Proč?
Ne že bychom chtěli oblbovat lidi, ale šlo nám o sportovce – jak se asi můžou cítit, když jedou do vesnice, co je neobyvatelná. Dělali jsme, že máme všechno pod kontrolou, ale neměli. To jste viděli, když byl ve vesnici vodopád a tak. Ale nepodceňovali jsme to, pracovali jsme. Na začátku jsem byl takový nešťastný, ale za ty tři týdny jsem si celkem zvykl. Dá se to, jen nesmíte vycházet z toho, co známe my. Tady platí maňana (zítra). Je třeba vše vnímat v kontextu toho, jakým způsobem funguje celá Jižní Amerika a nepřenášet si naše evropské stereotypy, jinak se zblázníte.
Co bylo naopak nejlepší?
Parta, co se tu udělala, pro mě naprosto výjimečná. Z mého pohledu je to hodně dáno osobou Martina Doktora, který je naprosto výjimečný; on je pořád napůl sportovec a všechno strašně vnímá.
Cokoli dělám, jdu nejdřív za Martinem a zeptám se ho, jak to cítí. Když si není stoprocentně jistý on, radši se na to vykašleme. V tomhle je jako barometr. Taky je dvojnásobný olympijský vítěz, takže je z hlediska sportovců těžké poslat ho do háje, že jo.
Co výpravu utužilo dál?
Skvělá parta z tenisu, která je propojená Fed Cupy a Davis Cupy. Tenisté bývali vždycky takový rušivý element, mají o jeden nebo dvě nuly vyšší příjmy než ostatní. Teď to bylo jedno. A i ty útrapy, co jsme všichni museli přežít před olympiádou. Zika, kriminalita a další negativní zprávy – pak sem přijedete a vidíte, že ty věci tady nejsou, že na komára nenarazíte, že olympijská vesnice nemá dotažené detaily, ale je v zásadě krásná.
Bylo Rio z pohledu výpravy ještě v něčem jiné?
Tím, že se některé věci otočily. Dřív se mluvilo o olympijské turistice; takové to „co tam dělá, když vypadne v 1. kole“. Jenže dostat se sem je samo o sobě něco. Na olympiádě není slabých soupeřů. Všichni to cítili jako velkou poctu, nikdo nebyl v pozici totálního outsidera, všichni měli svůj vlastní příběh. Všichni se vnímali na stejné úrovni. I to bylo důležité.
BRONZOVÁ PARTA. Čeští sportovci vytvořili v Rio de Janeiru úspěšný tým.
Co říkáte na častá slova sportovců, že v Riu oproti Londýnu vládla slabší atmosféra v hledištích?
Jedno je třeba říct: to, co jsme zažili v Londýně, už nikdo z nás v životě nezažije. S tím se musíme smířit. Tady to bylo jiné, ale na olympiádě je nádherné, že se střídají kontinenty, města, kultury. Tady hry spadly do hospodářské recese a když vidíte tu chudobu okolo, je potřeba před organizátory smeknout.
Ale věci měly podle plánů často vypadat odlišně, že?
Na stadionu pro veslaře a rychlostní kanoisty měly být plovoucí tribuny pro 15 tisíc lidí, aby závodníci posledních 250 metrů dojížděli koridorem. Mělo to být úžasné, z konceptu zbyla tribuna pro pět tisíc fanoušků. Na začátku jsem byl trochu otrávený, ale nakonec je to dobré. Tahle země a organizátoři udělali všechno proto, aby olympiádu uspořádali důstojně. Byly to trochu jiné hry než ostatní, ale každé jsou jiné.
A častokrát prázdné tribuny?
Přitom jsou vyprodané lístky, já to vůbec nechápu. Když jste v Londýně nebyli pět minut před začátkem na místě, tak tam pouštěli další lidi. Je to určitě škoda. Na divoké vodě byla v hledišti třetina lidí, přitom bylo oficiálně vyprodáno a za námi do Českého domu chodili fanoušci, co by lístky tak chtěli... To je zklamání. Oni nemají byznys v krvi.
Zvlášť oproti předchozím letním hrám.
V Londýně z vás vysáli poslední korunu, kterou jste rádi utratili za to, abyste měli co největší zážitek. Tady jdete do Olympijského parku a stojíte dvouhodinovou frontu na burger. Nevím, proč tam vozíků s občerstvením není dvakrát tolik. Ale jak říkám: na začátku mě to štvalo, postupem času jsem si zvykl. Takové to tu je. A když si vezmu, že tohle počasí je jejich zima...
