Máte aspoň nějaké informace o trati?
Bavili jsme se se slovenskými chodci, kteří říkali, že je celkem zajímavá, jsou tam zatáčky a tak. Nechám se překvapit. Okruh půjdeme dvacetkrát, takže není potřeba se tam nějak hnát. Pořád moc nevím, co od sebe čekat. Myslím si, že jsem na tom dobře a tréninky tak taky vypadají, ale měla jsem dlouhou pauzu, tak jsem zvědavá, jak to dopadne.
Závodíte odpoledne brazilského času, neobáváte se sluníčka?
Má být asi 36 stupňů, takže to bude asi docela dobrý „Palermo“. Je to ale pro všechny stejné, mně to nijak vadit nebude.
Máte pro olympijský závod nějakou taktiku?
Po loňském zranění musím víc poslouchat tělo. Na začátku půjdu s rezervou, protože má být opravdu teplo. Podstatné je, jak člověk zvládne koncovku závodu. Principem je co nejvíc se šetřit, ale být vepředu.
Na co si troufáte při olympijské premiéře? Myslíte i na medaili?
Je to můj velký sen, a když se to povede, tak to bude splnění všeho, co jsem chtěla. Je to ale neuvěřitelně těžké a už jsem se přesvědčila, že i když člověk udělá všechno na sto procent, tak to nemusí vyjít. Snažím se nemyslet na to, jestli to bude medaile. Udělám všechno, co bude v mých silách. Bude to velký boj, ale těším se.
Kdo vás bude u trati povzbuzovat?
Budu tam mít trenéra, psycholožku paní Sládečkovou a doktora Jiřího Neumanna.
Co řešíte s psycholožkou před závodem?
Jde o to, aby člověk udržel soustředění po celou trať, přece jenom se může naskytnout krize a je důležité ji v pohodě překonat. Není to nějaká terapie, spíš to připomíná přátelský rozhovor. Člověk řekne, co se mu honí hlavou, a snaží se ji v posledních třech dnech vyčistit. Je na vás vyvíjen tlak, že je to olympiáda, a já se na to taky upínám, protože jsou to moje první hry a nevím, jestli mě čekají ještě další. Ale přece jenom je to závod jako každý jiný.
Čistíte si hlavu, čistíte také i jídelníček?
Dva dny před závodem už skoro nejím maso ani zeleninu, na tom jsem téměř závislá. Poslední dny už tělo jenom dobere do zásoby cukry. Pro mě ale dvacítka není zase tak energeticky problémová. Člověk se tady ale nesmí přejídat, což je celkem dost těžké - třeba po závodě, když už jdete do jídelny a tam všude strašné nálože jídla. Na to se těším, to si vždycky po závodě užívám.
Takže za odměnu bude po závodě jídlo?
Odměnou mi budou zážitky. Po závodě se pojedeme podívat na moderní pětibojaře a na horská kola, to bude hlavní odměna.
