Z kvalifikace postoupila bez zaváhání - výkonem 64,50 metru z druhé série překonala kvalifikační limit a celkově předvedla druhý nejdelší výkon úterní kvalifikace.
Usmíváte se, v sektoru jste se taky usmívala. Byl to pro vás příjemný vstup do olympijské soutěže?
Hodně jsem si věřila. Po prvním hodu jsem si byla jistá. Ale jsem ráda, že jsem to splnila i s nějakým metrem navíc. Říkala jsem si, že jsem nějaká ospalá a chtělo by to trochu života do toho umírání... Ještě jsem se moc nesžila s tím posunem, nejsem doma noční pták. Když si člověk vzpomene, kolik je doma hodin, tak se mu chce spát. V posledních dnech máme puštěnou televizi a přemlouváme se, jestli vydržíme na finále stovky, navzájem se probouzíme, padají nám hlavy. A v tomhle stavu jsem závodila. Musím si vzít nějaké nabuzováky a doufám, že to bude lepší a budu živější, probuzenější.
Je tohle fyzická krize či útlum, kterého jste se před závodem obávala?
Malinko to na mě dolehlo. První dny jsem byla živější. Ale věřím, že finále a atmosféra se mnou něco udělají.
Co vás nabudí?
Různé nabuzováky, kofeiny, ale hlavně se musím přinutit přes den spát.
S tříletým synem doma jste spíš ranní ptáče, ne?
Právě. Dneska jsem asi měla rekord, spala jsem do půl deváté.
A kdy jste šla před kvalifikací spát?
Po atletice, když skončila. I když vlastně... Řekla jsem: „Brazilec (tyčkař da Silva - pozn. red.) to nedá.“ A normálně jsem šla do sprchy. A Lukáš říká: On to dal. Trošku mě mrzelo, že jsem ho odepsala, podcenila.
Koho nesmíte podcenit ve finále?
Je nás tam hrozně moc vyrovnaných. Má se prý výrazně zkazit počasí, což by mohla být úplně jiná soutěž. Uvidí se po prvních pokusech. Musím počítat opravdu se všemi, je to strašně vyrovnané a bude to náročné.
Překvapila vás v kvalifikaci Polka Andrejczyková a její výkon 67,11?
Překvapila mě na Memoriálu Josefa Odložila v Praze, tehdy jsme měly stejný výkon. Trefila to tady hezky, docela daleko. Zjeví se mladá a najednou šup...
Co vám před kvalifikací radil trenér Rudolf Černý?
Věřil mi. Říkal: Šedesát pět a domů. Měl skoro pravdu, má mě přečtenou. Je optimistický. Rudův klid mi dodává klid.
V prvním pokusu jste sice nepřehodila kvalifikační limit, ale výkon 62,50 by na postup do finále stačil také. Neuvažovala jste, že byste druhý hod nešla?
Já to nesleduju, ale byla jsem ráda, že ho můžu jít. Na tomto mondu jsem ani jednou netrénovala, vždycky jsem cvičila v posilovně nebo běhala na jiném povrchu. Tohle mondo je prostě úplně jiné, takže jsem ráda, že jsem dva pokusy šla.
Oštěpařka Barbora Špotáková hodila v kvalifikaci druhým pokusem 64,65 m a postoupila do finále. (17. srpna 2016)
Jaký vůbec je oštěpařský sektor na olympijském stadionu?
Povrch je krásně pružný, rychlý, což znamená, že musím taky zrychlit. Ve čtvrtek musím rozhodně první pokus rozběhnout rychlejc, ne takhle vlažně. Nemá cenu první pokus šetřit. Dnes byl moc tréninkový. Rozběh jsem posouvala asi o metr a půl dozadu, hrozně to totiž jede a člověk musí být živější, mít rychlé nohy. O co je rychlejší povrch, o to musí rychleji stříhat nohama.
