Poprvé okusil atmosféru olympijských her, poprvé bojoval za svou zemi o olympijskou medaili. V sedmatřiceti letech zažil cyklista, kterému v balíku neřekne nikdo jinak než „Purito“ svou velkou premiéru. A klidně mohla být zlatá.
V sobotu totiž patřil v závodě pod pěti kruhy k nejsilnějším. Šlapal ve skupině největších favoritů i po posledním výjezdu na nejtěžší kopec dne a stíhal vedoucího Rafala Majku. Byl blízko kýžené medaili, jenže jako už tolikrát, znovu zůstal jen těsně pod vrcholem.
Do cíle dojel na pátém místě se ztrátou 22 vteřin na olympijského šampiona Grega van Avermaeta. „Věděli jsme, že to bude obtížná a složitá trať. Ale asi jsme nikdo nečekali, že až tak moc. Byla tam těžká stoupání, složité sjezdy, k tomu kostky, horko vlhkost,“ popisoval sedmatřicetiletý cyklista. „Je to škoda, protože se mi jelo dobře, bylo to na medaili. Ale když do toho dáte všechno, těžko říct, jestli můžete chtít víc. Alejandro (Valverde) mi v předposledním kole řekl, že se necítí dobře. Hodně mi pak pomohl, ale nestačilo to,“ litoval.
Un lujo compartir con estos dos artistas esta bonita experiencia!!#Rio2016 @alejanvalverde @PuritoRodriguez #españa pic.twitter.com/X80wzzOlQA
Ne poprvé ve své kariéře...
V roce 2012 přišel o růžový trikot na Giru až v poslední etapě – tehdejší 28kilometrovou časovku zajel o téměř minutu pomaleji než Ryder Hesjedal a růžový sen, kterým žil od deváté etapy, se rozplynul.
On ale netrucoval, místo toho dál trénoval. Měl možná nejlepší formu svého života a s tímhle pocitem přijel na domácí Vueltu.
Co že se tam sešla taková jména jako Chris Froome, Alberto Contador nebo Alejandro Valverde. To on už ve třetí etapě převzal červený trikot lídra závodu a neochvějně ho bránil.
Až do 17. etapy s výjezdem na Fuente Dé, kde se nechal hned na začátku zaskočit Albertem Contadorem, kterého pak marně stíhal.
Co naplat, že byl v tom ročníku nejsilnější v horách, že udělal za celé tři týdny jedinou chybu. Znovu na velké vítězství nedosáhl a začalo se o něm mluvit jako o nejlepším cyklistovi generace, který nikdy nevyhrál žádný závod kategorie Grand Tour.
Rok na to měl zase úžasnou příležitost stát se mistrem světa v italské Florencii. Kvůli taktické chybě svého týmového kolegy Alejandra Valverdeho se k němu ale dotáhl Rui Costa a demoralizovaného Rodrígueze ve finiši přespurtoval.
Třikrát byl na konci roku mužem, který získal ve světovém žebříčku nejvíc bodů. Ne, nikdy nevyhrál žádnou Grand Tour, nikdy se nestal mistrem světa a nikdy nezískal olympijskou medaili.
A na tom se už nic nezmění.
O rozhodnutí ukončit po letošní sezoně kariéru, se Rodríguez rozpovídal už během červencové Tour de France. I proto dostal příležitost přivést celý cyklistický peloton v poslední etapě do Paříže. Se slzami v očích pak promluvil o tom, že po sezoně skončí. Čekalo se, že po Riu ještě naposledy stane na startu své oblíbené Vuelty, kterou jel ve své kariéře už jedenáctkrát.
Inolvidable el detalle que a tenido el pelotón hoy en @LeTour Gracias amigos, gracias por todo!! Foto:@JavierSantos pic.twitter.com/DA5bNWoHGv
Jenže on se rozhodl jinak.
„Vždycky jsem si říkal, že bych rád ukončil na olympijských hrách kariéru. Ne za odměnu, ale kvůli celé té olympijské zkušenosti,“ řekl překvapeným španělským reportérům po sobotním závodě.
Pak na svém Twitteru vyvěsil: „Na dnešní výsledek jsem velmi hrdý! Děkuji mým týmovým kolegům, že mi dali příležitost bojovat o nejlepší umístění i v poslední den mé profesionální kariéry.“
